PepikHipik

Markéta Kocmanová: Zkoumám, jak se z lidí dělají zbraně

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Proč se některé skupiny společnosti radikalizují, a jiné nikoliv? Proč lidé podléhají informačním manipulacím a podrývají stabilitu jinak relativně fungujícího státu, ve kterém žijí? Odpovědi na tyto otázky hledá Markéta Kocmanová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy mezi konkrétními lidmi. Výsledky výzkumů pak mohou hrát zásadní roli při nastavování opatření pro bezpečnější život.

V červnu jste obhájila dizertační práci, ve které jste se zabývala neobvyklým tématem v bezpečnostních studiích – proč Romové odolávají radikalizaci. Co vás přivedlo k ústřední myšlence vašeho výzkumu?

Než jsem nastoupila na doktorát, narazila jsem na literaturu, která se týkala faktorů, jež vedou k džihádismu a radikalizaci muslimů v západních zemích. Tehdy mě napadlo, proč nemáme žádné romské teroristy, i když také trpí diskriminací, odcizením, sociálním vyloučením, stigmatizací či nedostatkem socioekonomických příležitostí, což jsou silné faktory, které vedou jednotlivce i skupiny k radikalizaci. Probírala jsem to s Emilem Aslanem z Katedry bezpečnostních studií FSV UK, kterého tato myšlenka velmi zaujala, a tak se v roce 2019 zrodilo téma mé dizertace.

Do bezpečnostních studií jste tímto přinesla docela převratný úhel pohledu na věc…

Výzkum v bezpečnostní oblasti se většinou soustředí na rizikové faktory a hrozby. Daleko menší pozornost se věnuje tomu, proč lidé „něco nedělají“, jaké jsou ochranné faktory. Až zhruba v posledních pěti letech se například v oblasti kriminologie, která je se studiem radikalizace propojená, začíná objevovat důraz na studium těchto faktorů. Proč je to důležité, si můžeme ukázat na příkladu střelce z Filozofické fakulty UK. Vycházím tedy jen z veřejně dostupných informací o něm, ale i v nich jsem viděla celou řadu rizikových faktorů, které se s jeho osobností pojily. Nikdo je ale dlouhodobě nebral v potaz, nikdo nevyhodnotil to, že je potřeba s tímto konkrétním člověkem nějak pracovat. Když ale budete vědět, co člověka proti radikalizaci chrání, budete také moci zavést účinná preventivní opatření, kterými vzniku rizikové situace můžete zabránit.

Váš výzkum vás nakonec dovedl až na Balkán.

Když jsem se rozhodla, že budu studovat to, proč se Romové neradikalizují, věděla jsem, že nejlepší výzkumná metoda bude sběr dat v terénu, že musím mluvit s lidmi. Dostala jsem se do romských komunit v Srbsku, na Slovensku, v České republice a částečně i ve Velké Británii. Po roce výzkumu jsem objevila malou skupinku Romů, kteří patřili do komunity válečných uprchlíků z Kosova, v Srbsku konvertovali k saláfismu a nakonec se radikalizovali, přidali se k Islámskému státu a odcestovali na Blízký východ. Trošku to nabouralo mou hypotézu o tom, že Romové se neradikalizují, ale toto byla skutečně malá a velmi specifická skupinka lidí. Při svém výzkumu jsem se dostala do romských muslimských i ortodoxních komunit a radikalizaci tam nikdo nepodléhal, i když v některých případech tam lidé žili v opravdu strašných podmínkách sociálního vyloučení.

Proč jsou tedy Romové tak odolní vůči radikalizaci?

Zajímali mě Romové jako skupina, nikoliv jednotlivci, i když jsem si vědomá různorodosti komunity. Na základě výzkumu jsem identifikovala pět faktorů, které je před radikalizací chrání. Nejsilnějším faktorem je to, co se do češtiny překládá jako „náležení“, tedy pocit že někam patří, že jsou členy komunity, která je přijímá, což je základní lidská potřeba. Mezi Romy funguje silná vnitroskupinová solidarita, jsou málokdy osamělí. Pocit, že je každý jednotlivec přijímaný a že jsou s ním ostatní členové komunity solidární, je naprosto zásadní. Je to ten nejdůležitější ochranný faktor, který, ať se podíváte na pachatele, jako byli masoví střelci z USA, Anders Breivik v Norsku nebo útočník z FF UK, necítili. Důležité je k tomu dodat, že předpoklad k tomu, že se jedinec bude radikalizovat, často vzniká už v raném dětství. Dalším faktorem, který Romy před radikalizací chrání, a který se opakovaně objevoval v rozhovorech s nimi, je jejich fragmentace a neschopnost sjednotit se k prosazování společného cíle, což oslabuje jejich takticko-operační a strategické schopnosti.

Třetí faktor je vyhýbání se konfliktu. Když eskaluje nějaká situace, Romové mají tendenci se konfliktu vyhýbat proto, aby neohrozili rodinu, která je pro ně zdrojem přežití. To se pojí také s tématem odpuštění. Tyto pocity a mechanismy známe z každodenního života. Když chceme s někým žít a pokračovat v tom, tak mu musíme umět i odpustit, pokud nám nějak ublíží. Pro Romy je primární motivací k odpuštění to, že nedokážou žít s nenávistí. V bezpečnostní politice je to, že začnu rozumět motivaci viníka, naprosto zásadní. Porozuměním a následnou omluvou se postupně s viníkem obnovují vztahy, až dojde k úplnému odpuštění a vztahy se vrátí do normálu. Jako přidružená členka jsem zapojená do výzkumu Arie Kruglanského na University of Maryland zaměřeném na dynamiku konfliktu mezi Izraelem a teroristy z Hamásu. Výsledky experimentálních studií, na kterých tým pracuje, ukazují, že lidé mají tendenci být daleko agresivnější, když nerozumí situaci nebo tomu, proč někdo něco udělal. Když to takto popíšu, zdá se to strašně jednoduché, ale má to obrovskou implikaci pro jakoukoliv bezpečnostní prevenci prostřednictvím strategické komunikace.

A další ochranné faktory jsou jaké?

Další jsem nazvala komplexní flexibilitou. Souvisí s emocemi, s adaptabilitou a vnímáním času. Romové jsou otevření, dávají najevo emoce, což má obrovský psychohygienický efekt. Když v sobě budete emoce dusit, může to mít fatální následky. Spojené je to i s tím, že Romové jinak prožívají čas, žijí více v přítomném okamžiku. Když spřádáte plány na teroristický útok nebo se chcete někomu pomstít, potřebuje to nějaký čas, aby nenávist a agrese zakořenily.

Posledním faktorem je adaptabilita, která souvisí se schopností přizpůsobit se situaci, a také kognitivní flexibilita, kdy si Romové například z náboženských ideologií vybírají to, co vyhovuje potřebám jejich kultury, a nepodléhají tak dogmatismu.

Jak přenést faktory, které chrání romskou komunitu, i na jiné skupiny lidí?

To je otázka za milion dolarů. Faktory, které jsem identifikovala, jsou omezeně v nějaké míře už aplikované. Přenést úplně se ale nedají. Je to ovlivněné socioekonomickým systémem pozdně-konzumního kapitalismu. Už poměrně dávné výzkumy ukazují, že tento systém narušuje společenskou soudržnost a nutí lidi chovat se jako trh, tedy kompetitivně. Pro bezpečnost tento vysoce individualizovaný systém není ideální.

Na místní úrovni se ale něco dělat dá. A dá se něco udělat i na školách. Ideálně už v těch mateřských by měla být zavedena sociální a osobnostní výchova, kterou by vyučovali profesionální učitelé se sebezkušenostním výcvikem. Měli by děti učit, jak fungovat v komunitě a jak pracovat s emocemi. Z osobnostní nezralosti totiž pramení veškeré zlo. Je hezké hlásat, že budete podporovat rodiny, dostat se ale musíte až ke kvalitě vztahů v rodinách. Lidé se nejdřív musejí naučit pracovat sami se sebou, na svém vlastním růstu, aby mohli vytvářet zdravé prostředí pro další generace, které nebudou tak zatížené traumatickými rodinnými vztahy.

V tomto směru by se mělo angažovat i ministerstvo obrany. Myslím, že by mělo podpořit navýšení kapacit psychologů i psychiatrů. Samozřejmě je potřeba mít armádu skvěle vybavenou moderními a spolehlivými zbraněmi, ale investovat musíte i do lidí, protože informační válka je opřená o využívání lidí. Člověk je tím nejcennějším, co každá země má, ale zároveň je to její nejslabší článek. Systém péče o duševní zdraví je z hlediska informační obrany kritickou infrastrukturou už nyní.

Výsledky výzkumu jste využila už i v konkrétní situaci, kdy jste se obrátila na vládní zmocněnkyni pro záležitosti romské menšiny Lucii Fukovou, i na ministerstvo vnitra, a aktivně se zapojila do deeskalace napětí mezi Romy a Ukrajinci. K němu došlo loni po incidentu v Brně, při němž na následky pobodání zemřel mladý Rom. Ukrajinský občan byl pak souzen za zabití a ublížení na zdraví, obvinění byl později zproštěn. Než k rozsudku ale došlo, napětí přiživované i diskuzemi na sociálních sítích mezi komunitami rostlo…

Díky svému výzkumu jsem viděla naprosto konkrétní kroky, které je třeba učinit, aby se násilí nestupňovalo. Potenciál pro eskalaci násilí byl v tomto případě obrovský. Hrozilo, že se to zvrhne v etnický konflikt většího rozsahu, do kterého se pak můžou zapojit extremističtěji orientované skupiny. Dá se předpokládat, že do rozdmýchání konfliktu zasahoval vliv cizích mocností, mohlo se to vyvinout směrem, který by společnost uvedl do chaosu a násilí. Tehdy už se také začala rodit myšlenka na náš nový výzkumný záměr.

V červenci jste uspěla se svou Laboratoří pro kognitivní bezpečnost v univerzitní soutěži Primus pro perspektivní vědce a vědkyně.

Když se tady začali někteří Romové mobilizovat k násilí, říkala jsem si, že v tom možná hrají roli ještě další vlivy, jako například nepřátelské operace. Zajímá mě, proč lidé podléhají informačním manipulacím. Chtěla bych proto propojit oblast informačního válčení s radikalizací a identifikovat faktory, které člověka vůči těmto fenoménům činí odolného. Je to velká výzva. Chci zmapovat terén, a to nejen v České republice a na Slovensku, zajímá mě opět například Balkán, který je laboratoří vlivu.

Chci jít zase za lidmi. Chci hledat příčiny toho, co člověka vede k tomu jít proti vlastnímu státu, proč se nechává nějakým způsobem zmanipulovat. Zajímá mě, jak se využívají slabiny lidí a jak se pracuje v informačních kampaních s pravdou, kdy se nevyužívají lži, ale pravda, která se jen nějakým způsobem nasměruje, aby ťala do živého. Chci popsat to, jak se z lidí dělají zbraně. Říkám tomu efekt kulečníkové koule, to znamená, že se do něčeho jen lehce cvrnkne, což uvede do pohybu něco absolutně nepředvídatelného a může to mít šílené bezpečnostní konsekvence.

Chci opět hledat faktory odolnosti. V době krizí, jako byly střelba na FF UK nebo zářijové povodně, je vidět, že naše společnost má obrovský potenciál a dokáže se semknout. Na druhou stranu jsou ve společnosti lidé, kteří jsou proti systému a klidně by ho celý pohřbili, protože se cítí odstrčení. A nesouvisí to se socioekonomickým statusem ani se vzděláním. Loajalita občanů vůči státu by neměla být bezbřehá. Člověk má protestovat, aby se stát posouval. Neměl by se ale dostat až do fáze, kdy vlastní stát poškozuje, třebaže se svých práv může domoci i bez podrývání národní bezpečnosti.

Studia radikalizace je strašně široký interdisciplinární a fascinující obor, který miluji, zároveň je to ale hrozně temné, když vidíte, kolik by toho bylo třeba dělat. Co mě nejvíc zneklidňuje, a o čem mluví například i ředitel Bezpečnostní informační služby, je to, že jsme skutečně v nejhorší bezpečnostní situaci od konce druhé světové války. A i když tehdy ještě neexistovala studia radikalizace tak, jak se zformovala po 11. září 2001, už několik let si říkám, že z pohledu mého oboru společnost před vypuknutím války musela vypadat tak, jak vypadá i teď.

• Autorka: Helena Zdráhalová
• Zdroj: Univerzita Karlova
• Článek vyšel v on-line magazínu Univerzity Karlovy Forum

Markéta Kocmanová je absolventkou Fakulty sociálních věd UK, kde obhájila dizertaci s názvem Why the Romani Make no Terrorists a kterou nyní připravuje k vydání. Zabývá se teoretickými aspekty radikalizace i praktickými opatřeními v této oblasti v evropských i mimoevropských zemích. Díky získání Fulbrightova stipendia pobývala na University of Maryland v USA, kde se zapojila do výzkumného týmu sociálního psychologa Arie W. Kruglanského, který se věnuje studiu terorismu. V současné době působí na Institutu politologických studií FSV UK a pracuje na svém projektu Laboratoř pro kognitivní bezpečnost, se kterým uspěla v soutěži UK Primus. V září získala Cenu vlády za mimořádné výsledky ve vědě a výzkumu.

Celý článek zde:

Falešné potvrzení o platbě: podvodníci zkouší nový trik, na který snadno naletíte

CHIP.cz

Podvody na inzertních portálech, jako je Bazoš nebo Facebook Marketplace, nepolevují ani v novém roce 2025. Kromě klasických triků „nejsem doma, zboží vyzvedne kurýr“ jsme však narazili i na celkem neokoukaný typ podvodu s falešným potvrzením o platbě.

Možná jste se s podobným podvodem setkali i vy. Na inzertní platformě nabízíte starou nepotřebnou elektroniku, oblečení, domácí potřeby nebo starožitnosti. Na nabídku se vám ozve zájemce, hovoří dobrou češtinou, má i věrohodný profil na Facebooku či jiné sociální síti.

Domluvíte se na ceně a odeslání zboží přes některou z kurýrních služeb, které nabízí dobírku. Právě placení až po převzetí vždy doporučujeme, protože prodejce i nakupující má tak určitou jistotu, že nebude podveden.

Sympatický zájemce o vaše zboží však navrhne, že pokud mu pošlete fotografii balíčku, klidně uhradí celou částku rovnou na účet. To zní lákavě, důvěřivý uživatel tak svolí. Nakupující, ze kterého se rychle vyklube podvodník, na nic nečeká a hlásí „zaplaceno“, což doloží potvrzením o provedení transakce od své banky.

Tady byste ale měli zpozornit a ono potvrzení si bedlivě prostudovat. Na první pohled totiž vypadá velmi věrohodně, jméno i příjmení, číslo účtu, částka, vše sedí. Přesto jde o podvod.

Celý článek zde:

DNA je velmi stabilní molekula, vydrží hodně. Virus se intenzivním zářením zničí, popisuje laserová vědkyně

Český rozhlas

Specializací vědkyně Evy Klimešové je atomová, molekulová a optická fyzika (AMO), která studuje interakce mezi hmotami nebo mezi hmotou a světlem. V laserovém centru Eli Beamlines v Dolních Břežanech se věnuje experimentům s vědci z celého světa a má jedinečnou příležitost podílet se na pestré škále vědeckých projektů. Jak můžou výsledky pokusů v laserovém centru ovlivnit život běžných lidí?

Vy tady v těchto dnech děláte tzv. uživatelský experiment. Není ale jen váš, je i vašeho zahraničního kolegy. O co se jedná?

Máme tady uživatele z Británie a hlavním tématem experimentu je astrochemie, což znamená, že zkoumáme molekuly, které se nacházejí ve vesmíru, v mezihvězdném nebo meziplanetárním prostoru.

Tyto molekuly jsou pořád ozařovány extrémním ultrafialovým zářením ze Slunce, z hvězd, před kterým jsme chráněni, protože máme atmosféru, ale ve vesmíru je toho záření o hodně víc.

A my u nás v laboratoři vytváříme podobné podmínky, jako jsou ve vesmíru. Používáme k tomu extrémní ultrafialové záření, které je řízeno intenzivním laserem, a zkoumáme osud těch molekul po ozáření a procesy, které se v nich dějí. Může to souviset i se vznikem života nebo tedy biomolekul.

Teď se hodně po inaugurační řeči Donalda Trumpa mluví o cestě na Mars, o tom, za jak dlouho se jako lidé dostaneme na Mars. Je to třeba něco, co může pomoci odhalit, co se s lidským tělem děje ve chvíli, kdy na nás působí kosmické záření? Může to třeba právě tento způsob výzkumu pomoct odhalit?

Velice vzdáleně. Jak jsem říkala, zkoumáme jednotlivé molekuly, a ne celé organismy nebo celé tělo. Ono to souvisí s tím, co dělají molekuly, když jsou ozářené, ale od našeho výzkumu k tomu, abychom řekli, co se stane s lidským tělem, je ještě docela daleko.

Ale víte třeba, jaká molekula je velice stabilní při ozáření ultrafialovým zářením?

To absolutně netuším.

DNA. Je to velice stabilní molekula. Vydrží toho hodně.

Celý článek zde:

10-10-10

Časopis Quark

Desať rozhovorov s desiatimi vedcami z desiatich vedných odborov naznačuje, kam smeruje vývoj a výskum v jednotlivých oblastiach a že ani vo vede nie je všetko čierno-biele. Poznanie nikdy nebolo prekliatím, vždy obohacuje, zaznieva v knihe. Pri využívaní objavov a technológií je kľúčová naša ľudská zodpovednosť a morálka. Len na nás záleží, ako dopadne hra, ktorú hráme, hovoria vedci.

O konšpiračných teóriách sa veľa hovorí. Znamená to, že sa trend zhoršuje?

Americkí výskumníci Joseph Uscinski a Joseph Parent robili zaujímavý výskum, v ktorom hľadali odpoveď na otázku, či sú konšpiračné teórie novodobý fenomén, ktorý súvisí s nástupom sociálnych sietí. Situácia predtým sa však ťažko meria, preto sa rozhodli analyzovať listy čitateľov v amerických denníkoch (New York Times a Chicago Tribune) medzi rokmi 1890 a 2010 a hľadať v nich konšpiratívne naratívy. Ukázalo sa, že trend je stabilný a konšpiračné teórie tu s nami boli vždy. Ak sa vyskytujú častejšie, súvisí to skôr so spoločenskou situáciou, akou bola napríklad studená vojna.

V boji s konšpiráciami padajú niekedy silné slová na oboch stranách, platformy na odhaľovanie hoaxov nesú pomerne pejoratívne názvy ako blbeconline a podobne. Nepálime tým mosty medzi sebou? Čo spôsobuje takáto komunikácia z pohľadu psychologičky?

Takáto komunikácia vedie k eskalácii a verbálnemu násiliu. Ako psychologička si myslím, že treba pristupovať k téme vecne a veľmi dôležitá je empatia. Najskôr musíme pochopiť, prečo má človek práve to svoje presvedčenie, akú potrebu si tým napĺňa. Pri pohľade zvonku môže jeho postoj vyzerať iracionálne, no v skutočnosti si ním človek plní potrebu zmyslu, potrebu niekam emočne či sociálne patriť a mať spoločné hodnoty s podobne zmýšľajúcimi ľuďmi. Ľudia nie sú ochotní meniť svoje presvedčenia len na základe racionálnych argumentov a to často podceňujeme. Aby sme s nimi mohli diskutovať, musíme poznať, čo im ich presvedčenie prináša, byť k nim empatickí. To otvára komunikačné dvere, ale zároveň to neznamená, že s nimi musíme súhlasiť.

Páči sa mi v tejto súvislosti pojem intelektuálna skromnosť, teda schopnosť pripustiť si, že sa môžem mýliť. Často totiž od vedy očakávame, že dá definitívne odpovede na naše otázky. No všetko poznanie je dočasné, a to, čo vieme, sa naďalej zdokonaľuje. S väčšou či menšou pravdepodobnosťou by sme mali rátať s tým, že ktorákoľvek teória môže byť nahradená lepšou a presnejšou. V tomto duchu musíme pristupovať ku komunikácii s väčšou vzájomnou zvedavosťou, s rešpektom, s vedomím, že nik z nás nie je neomylný.

Intelektuálna skromnosť je výborný pojem. Vymedzovanie sa jednej skupiny voči druhej akoby niekedy zastavilo diskusiu o reálnych rizikách.

Problém konšpiračných teórií nie je v tom, že im ľudia uveria, ale práve v tom, že zasievajú neistotu a ľudia v konečnom dôsledku rezignujú na snahu overovať si veci a rozmýšľať nad nimi. Mávnu rukou, že skutočnú pravdu sa ani tak nikdy nedozvedia, že netreba veriť nikomu a ničomu. A v spoločnosti víťazia bezmocnosť a relativizmus.

Cieľom trollích fariem často nemusí byť rozšírenie nejakej konkrétnej konšpiračnej teórie a presvedčenie ľudí o jej pravdivosti, ale zahlcovanie priestoru tak, aby sme nediskutovali o skutočnej podstate, aby ľudia boli znechutení, a teda aj ľahšie manipulovateľní. Videli ste film Vrtieť psom? Rozprával príbeh o tom, ako v snahe odpútať pozornosť ľudí od jedného škandálu bol vytvorený zástupný problém, ktorý ako dym zahalil reálne fakty. Bola to fikcia, no myslím si, že takéto scenáre sa do istej miery môžu diať aj v súčasnosti.

Hovorili sme o tom, že konšpiračné teórie tu vždy boli, no v súčasnosti im pomáhajú sociálne siete. Ako vidíte vývoj v horizonte desiatich rokov? Budú konšpiračné teórie a nedôvera v našej časti Európy čoraz silnejšie? Budeme sa radikalizovať a prestaneme sa počúvať?

Bojujú vo mne dva scenáre – na jednej strane som optimistka a verím v silu ľudskej vynaliezavosti. Už neraz sa stalo, že keď sme si to ako ľudia pokazili, prišli sme aj na spôsob, ako situáciu vyriešiť, hoci niekedy pomerne neskoro. Obávam sa však, že nás čakajú výzvy na hranici toho, čo vieme riešiť, a nemyslím teraz na konšpiračné teórie ale skôr na klimatickú krízu.

Na druhej strane viem, že musíme zlepšovať vzdelávanie. No keď sa pozriem na momentálnu situáciu na Slovensku, mám pochybnosti, či sme schopní splniť aj túto výzvu. Počúvame o dôležitosti podpory kritického myslenia, o tom, že žiaci a školy sú na prvom mieste, ale vidíme, že to tak nie je. Prieskumy hovoria, že ani učitelia nemajú často dostatočne rozvinuté kritické myslenie alebo nevedia, ako ho u žiakov zvyšovať. Vnímam však snahu zdola zlepšovať veci – či už konkrétnych učiteľov alebo organizácií, ktoré prinášajú učiteľom podporné materiály, alebo aj vedcov, ktorým záleží na zážitkovom vzdelávaní (napr. All4Science, o. z.). Týchto jednotlivcov by sme mali podporiť a zosieťovať.

Úryvok z rozhovoru s doc. PaedDr. Vladimírou Kurincovou Čavojovou, PhD., z knihy, ktorá vyšla v Centre vedecko-technických informácií SR v roku 2021.

Knihu v elektronickej verzii nájdete na vedanadosah.cvtisr.sk/publikacie/10-10-10/.

Celý článek zde:

Mluvíme s mikroby – vědci, kteří bojují s následky podvýživy u dětí

Akademie věd České republiky

Podvýživa je globální problém, který se vyskytuje zejména v takzvaných zemích třetího světa. Jde o jednu z hlavních příčin úmrtí dětí do pěti let věku. Výzkumu působení podvýživy na organismus se věnuje Laboratoř gnotobiologie, detašované pracoviště Mikrobiologického ústavu AV ČR, které se nachází v Novém Hrádku v Orlických horách.

Přehrát video

Banány s vyšším obsahem β-karotenu

BIOTRIN

Banány patří mezi nejvýznamnější ovocné plodiny na světě. Jsou cenným zdrojem sacharidů, vitamínů, vlákniny, minerálů a dalších bioaktivních látek. Většina komerčně pěstovaných banánovníků je však odvozena od odrůdy Cavendish, která má nízký obsah β-karotenu.

Vědci proto využili CRISPR/Cas9 ke zvýšení obsahu provitaminu A (β-karotenu) v dužině banánů. Zaměřili se na editaci genů kódujících lykopencyklázy, což vedlo až k šestinásobnému nárůstu β-karotenu. Tento pokrok by mohl výrazně zlepšit výživu v oblastech s nedostatkem vitamínu A, a to bez negativního vlivu na vzhled či chuť banánů.

Celý článek zde:

NÚKIB varuje: AI chatovací aplikace vás mohou šmírovat

CHIP.cz

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost NÚKIB zveřejnil na sociální síti X důležité varování týkající se používání chatbotů a stahování aplikací do vašeho telefonu. Je třeba dbát zvýšené pozornosti – ať už u aplikací, zejména odkud je stahujete, tak u chatbotů, a to především na co se jich ptáte.

NÚKIB upozorňuje na několik klíčových rizik při používání chatbotů. Ačkoliv si to spousta lidí neuvědomuje, tak chatovací AI nástroj zpracovává všechno, na co se ho zeptáte. Jak bylo pak mnohokrát prokázáno, ne vždy provozovatel s těmito daty pracuje transparentně. Typickým příkladem je aktuální kauza čínského chatbota DeepSeek.

V případě chatovacích aplikací pak uživatelé také často zapomínají na jev tzv. halucinací. K tomu dochází, když umělá inteligence vygeneruje nebo poskytne informace, které jsou zcela smyšlené, nepravdivé nebo nelogicky propojené, přestože se mohou na první pohled jevit jako důvěryhodné a přesvědčivě formulované.

Celý článek zde:

Je to nejčastější komplikace po porodu. Po tisíciletí se však neléčila

National Geographic

Lékaři se v historii domnívali, že poporodní deprese lze vyřešit obnovením rovnováhy žluči ženy nebo pomocí trestných „klidových kúr“.

Hysterie. Mánie. Dětský splín. Poporodní deprese je nevyhnutelným aspektem moderního rodičovství. Ačkoli se odhady liší, u každé sedmé ženy se po porodu objeví příznaky depresivní poruchy – a s pandemií se výskyt této nejčastější porodní komplikace dramaticky zvýšil.

Toto onemocnění je však starší, než si myslíte – a získává si větší povědomí i léčbu než kdykoli předtím. V létě 2023 schválil federální Úřad pro kontrolu potravin a léčiv první perorální lék určený speciálně k léčbě poporodní deprese u dospělých.

Proč trvalo tak dlouho, než byla poporodní deprese rozpoznána a zmírněna vlastním lékem? Zde je stručná historie poporodní deprese a vysvětlení, proč může být částečně způsobena společenskými rolemi, nikoliv pouze biologií.

Dnes je poporodní deprese považována za závažné duševní onemocnění, které ovlivňuje schopnost rodičů navázat kontakt nebo pečovat o své dítě a trvá až rok. V minulosti však byly truchlící nebo depresivní matky často označovány za šílené, nepřirozené nebo poškozené.

Starověký řecký lékař Soranus z Efesu, který napsal významné pojednání o gynekologii z prvního století našeho letopočtu, napsal, že ženy mohou po porodu pociťovat podráždění, být smutné a dokonce ubližovat svým dětem. „Rozzlobené ženy jsou jako maniaci a někdy, když novorozeně ze strachu pláče, nejsou schopny ho zadržet, nechají ho vypadnout z rukou nebo ho nebezpečně převrátí,“ napsal.

Jiný průkopník antické medicíny, Hippokrates, psal o „žlučovitých“ ženách, které po porodu zažívají halucinace a nespavost, což jsou příznaky, které se shodují s moderní diagnózou poporodní psychózy.

Myšlenka, že příliš mnoho žluči může hrát roli v poporodním duševním zdraví žen, byla překvapivě dlouho živá. Humorální medicína – teorie, že nerovnováha krve, hlenu a žluté a černé žluči je zodpovědná za všechny tělesné a duševní neduhy – prosperovala 2000 let, dokonce až do průmyslové revoluce. Z ní také vzniklo slovo melancholie – z řečtiny znamená „černá žluč“ a představa, že černá žluč přispívá k depresi, přetrvávala 2 000 let.

Porodnictví a péči o zdraví žen často poskytovaly ženy v době před profesionalizací oboru. Porod byl dlouho považován za ženskou práci a byl svěřován porodním asistentkám a rodinným příslušníkům. Ačkoli se porodní asistentky a ženy v komunitě vzájemně podporovaly v poporodní depresi pomocí lidové medicíny, péče o děti a jako hlásná trouba, výpovědi o poporodním smutku byly jen zřídkakdy sepsány samotnými matkami.

Jednou z výjimek byla Margery Kempeová, britská mystička a autorka první anglické autobiografie. Text napsaný počátkem 15. století vypráví o tom, jak Kempeová po porodu zažívala zrakové a sluchové halucinace, které vedly k sebepoškozování a myšlenkám na sebevraždu. Kempeová svůj zážitek přičítala vlivu ďábla.

„Jak ji duchové pokoušeli, aby něco říkala a dělala, tak to říkala a dělala,“ řekla Kempeová. Úlevu od utrpení jí přineslo až vyjednávání s manželem o ukončení jejich sexuálního vztahu. Místo toho nabídla Bohu svou cudnost – a vyhnula se dalším duševním krizím, píší medievistky Diana Jeffriesová a Debbie Horsfallová.

V polovině 19. století se západní medicína profesionalizovala a lékaři-muži vytlačili porodní báby, které kdysi poskytovaly péči o duševní zdraví po porodu. Současně se rozvíjel i obor psychologie a objevila se soustředěnější snaha léčit různé psychické problémy žen – i když byly obvykle sdruženy pod pojmem „hysterie“.

Mezi nejdoporučovanější a nejkontroverznější způsoby léčby patřila „klidová kúra“, která zahrnovala až několikaměsíční absolutní izolaci pro ženy s „ženskými problémy“, jako je poporodní deprese. Tato záměrně trestající kúra, kterou v 19. století zpopularizoval americký neurolog Silas Weir Mitchell, vyžadovala týdny klidu na lůžku bez možnosti vykonávat jakoukoli činnost, dokonce i čtení nebo šití. Pacientky byly izolovány od rodiny a přátel a byla jim předepsána – a někdy i nuceně podávána – těžká strava.

„Odpočinek, který se mi líbí, není vůbec jejich představa o odpočinku,“ napsal Mitchell. „Ležet půl dne v posteli, trochu šít a číst, být zajímavý a vzbuzovat soucit, to je všechno velmi dobré, ale když se ženám nařídí, aby zůstaly měsíc v posteli, nečetly, nepsaly ani nešily a měly jednu ošetřovatelku, která není jejich příbuzná, pak se odpočinek pro některé ženy stane spíše hořkým lékem a ony dost rády přijmou příkaz vstát a jít.“

Jednou z pacientek – a kritiček Mitchella – byla Charlotte Perkins Gilmanová, která v roce 1892 publikovala částečně autobiografický popis poporodní deprese a léčby odpočinkem v povídce „The Yellow Wall-Paper“.

„Nikdo by nevěřil, jaká je to námaha dělat to málo, čeho jsem schopna,“ píše vypravěčka povídky. „...takové milé dítě! A přesto s ním nemohu být, jsem z toho tak nervózní.“ Vypravěčka, kterou její manžel lékař zavřel do ložnice, se nakonec zblázní a představuje si, že je uvězněná v detailech „odpudivých“ žlutých tapet v pokoji.

Příběh, který je dnes považován za klasické dílo feministické literatury, vzbudil mezi čtenáři silné názory. „Nebylo jejím cílem přivést lidi k šílenství, ale zachránit je před šílenstvím,“ napsala později Gilmanová, a dodala, že její vlastní klidová kúra ji přivedla ‚tak blízko k hranici naprosté duševní zkázy, že jsem viděla až za ni‘.

Ve 20. století se nadále vedly debaty o povaze poporodní deprese a o tom, jak ji léčit. Jedna myšlenková škola zastávala názor, že porod jednoduše aktivuje existující duševní nemoci. Jiní vědci, jako například rusko-americký psychoanalytik Gregory Zilboorg, tvrdili, že na vině jsou osobnostní vady, frigidita, tajné incestní touhy, latentní homosexualita nebo dokonce žárlivost na vlastní dítě.

Ale ještě jiní badatelé měli podezření, že na vině je nějaký fyziologický proces související s nově objevenými chemickými látkami v těle – hormony.

Celý článek zde:

Exurze do světa superpočítačů pro zaměstnance a zaměstnankyně VŠB-TUO

VŠB – Technická univerzita Ostrava

Zveme vás 18. února 2025 do IT4Innovations na přednášku a prohlídku superpočítačového centra.

Co se skrývá za zdmi superpočítačového centra IT4Innovations? Jak fungují nejvýkonnější počítače v České republice? A k čemu vlastně slouží? Přijďte to zjistit v úterý 18. února – připravili jsme si pro vás přednášku i prohlídku zákulisí IT4Innovations.

Program:

• Vše, co jste chtěli vědět o superpočítačích

Ředitel IT4Innovations, Vít Vondrák, vám odhalí, co dělá superpočítačové centrum výjimečným. Uslyšíte, jak superpočítače mění svět vědy, průmyslu i technologií, a navíc budete mít prostor zeptat se na vše, co vás kdy o superpočítačích zajímalo.

• Vstupte do zákulisí superpočítačového centra

Projděte se místy, kam běžně nikdo nemůže. Naši kolegové vás provedou od podzemí, kde se ukrývá záložní napájecí systém, až na střechu s výměníky tepla a tepelnými čerpadly, díky kterým vytápíme celou budovu. Poznáte nejen, jak fungují superpočítače, ale i to, co všechno je potřeba k jejich provozu.

Kde: IT4Innovations, VŠB-TUO (Studentská 6231/1b, 708 00 Ostrava) Kdy: 18. února 2025, 15:00 až 17:00 Pro koho: Zaměstnanci a zaměstnankyně VŠB-TUO

Počet míst je omezen – zarezervujte si místo vyplněním formuláře zde.

Těšíme se na vás!

Tým IT4Innovations

49.837526N; 18.156002E

Celý článek zde:

Vzorky z planetky Bennu jsou plné životadárných sloučenin

Česká televize

Vzorky z planetky Bennu, které v roce 2023 na Zemi přinesla sonda OSIRIS-REx amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), obsahují důležité stavební kameny života. Mezi prokázanými sloučeninami je všech pět bází DNA a RNA a třiatřicet různých aminokyselin, vyplývá z analýz, o nichž informují nejnovější vydání vědeckých časopisů Nature a Nature Astronomy. Minerály obsahující anorganické soli navíc naznačují původ planetky.

Černá zrnka, která experti zkoumali, jsou pozůstatky z doby utváření Sluneční soustavy před přibližně čtyřmi a půl miliardami let. Objevy přidávají další fakta do debaty, odkud se na Zemi vzaly základní stavební kameny života. Data z vesmírných sond a meteoritů dokládají, že přinejmenším některé organické molekuly se vyskytují i ve vesmíru, například na kometách, v ledem pokrytém mezihvězdném prachu nebo na planetkách. Na těchto nebeských tělesech byly už dříve objeveny aminokyseliny, cukry a báze DNA. Dopadem planetek a komet se mohly dostat i na ranou Zemi.

Roli planetek coby dodavatelů biomolekul zkoumala NASA podrobněji prostřednictvím sondy OSIRIS-REx na Bennu od roku 2018. V říjnu 2020 nabrala z povrchu planetky vzorky a zhruba 120 gramů materiálu dopravila předloni na Zemi.

Nyní mají vědci k dispozici první podrobné analýzy. Tým kolem Daniela Glavina z Goddardova střediska vesmírných letů NASA zkoumal organické molekuly v materiálu z asteroidu. Analýzy odhalily desetitisíce chemických sloučenin na základě uhlovodíku, včetně mnoha takzvaných stavebních kamenů života. „Objevili jsme aminokyseliny, aminy, formaldehydy, karboxylové kyseliny, polycyklické aromatické uhlovodíky a dusíkaté heterocyklické sloučeniny a kromě toho zhruba deset tisíc chemických látek s obsahem dusíku,“ uvedli Glavin a jeho kolegové.

Mezi třiatřiceti prokázanými aminokyselinami bylo zastoupeno čtrnáct ze dvaceti těch, které jsou zásadní pro pozemský život a produkci proteinů, jako jsou glycin, asparagin nebo tyrosin. „Kromě toho jsme identifikovali devatenáct neproteinových aminokyselin,“ nastínil badatelský tým. Tyto aminokyseliny se v genetickém kódu a bílkovinách pozemských organismů nevyskytují.

Celý článek zde:

AI služba DeepSeek sleduje každé stisknutí kláves a vše odesílá do Číny, varují expterti

inSmart.cz

Cokoliv do DeepSeeku napíšete, cokoliv do čínské AI nahrajete i všechny vygenerované výstupy – to všechno může služba použít. A k čemu jí to bude? K libovolným účelům. Nejčastěji k dalšímu učení své AI. Čeho se bojí experti na kybernetickou bezpečnost?

Umělá inteligence od DeepSeek způsobila pořádný poprask. Nový LLM chatbot, který kombinuje pokročilé AI schopnosti s bezplatným přístupem, směle konkuruje i takovým gigantům, jako jsou ChatGPT či Claude. Oficiální aplikace se během několika dní po zveřejnění vyšplhala na první příčky žebříčků stahování v obchodech App Store a Google Play. Odborníkům však vadí nejen čínský původ, ale především způsob nakládání s daty uživatelů.

Celý článek zde:

Státní bezpečnost zrušili před 35 lety. Příslušníci ale už předtím začali likvidovat tajné spisy

Český rozhlas

Symbol teroru, vydírání, perzekucí, strachu. To byla v době totality komunistická Státní bezpečnost. Příslušníků této tajné politické policie byly tisíce. Po sametové revoluci v roce 1989 bylo logické, že by tento útvar měl zaniknout. A to se stalo přesně před 35 lety, 31. ledna 1990. Už předtím ale příslušníci StB začali ničit tajné dokumenty.

„Na pomezí středočeského a západočeského kraje byla v jednom z vojenských prostorů nalezena skládka tajných spisů Státní bezpečnosti,“ informovaly o likvidaci tajných spisů StB 16. prosince 1989 tehdejší Rozhlasové noviny.

Politické změny po listopadu 1989 přišly rychle a příslušníci státní bezpečnosti se tak snažili tajně zničit písemné materiály, které by v budoucnu mohly svědčit proti nim.

„Jedná se o širokou paletu nejrůznějších záznamů vyšetřování, soudních politických procesů, ale také informace o lidech zřejmě spolupracujících se Státní bezpečností. Dnes označení přísně tajné působí v rozmáčeném terénu tak trochu groteskně,“ doplnili tehdy Rozhlasové noviny.

Státní bezpečnost byla tajná policie, její příslušníci nenosili uniformy. V době totality byli symbolem teroru a v rámci takzvaného boje proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli se nebáli používat metody jako únosy lidí, vydírání i násilí. Po rozpadu sovětského bloku a přerodu od totality k demokracii byl tak požadavek na konec StB logický.

„Znamená to samozřejmě i význam psychologický, symbolický, protože Státní bezpečnost byla spojená v očích veřejnosti právě s vládou Komunistické strany Československa,“ říká historik Muzea paměti 20. století Michal Macháček.

Celý článek zde: