PepikHipik

Umělá inteligence zlepšuje diagnostiku, léčbu i administrativu. Může výrazně posunout i kolorektální screening, říká docent Tachecí

Zdravotnický deník

Umělá inteligence (AI) již dnes v gastroenterologii zpřesňuje a zefektivňuje diagnostiku, může výrazně pomoci i úspěchu screeningu kolorektálního karcinomu. Šíře jejího využívání se navíc rozšiřuje, roli bude hrát i v rozhodovacích procesech a personalizované medicíně, má také potenciál snížit administrativní zátěž zdravotníků. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká předseda České gastroenterologické společnosti docent Ilja Tachecí. Abychom AI využili ještě šířeji a dohnali země, kde se to daří, musíme podle něj zapracovat na technologické infrastruktuře, legislativním rámci i edukaci zdravotníků.

Jak umělá inteligence dosud ovlivnila váš obor?

V gastroenterologii již dnes vidíme přínos AI zejména v oblasti digestivní endoskopie. Umělá inteligence se využívá k identifikaci a klasifikaci polypů během koloskopie, což umožňuje zvýšit míru detekce adenomů a snížit riziko přehlédnutí premaligních lézí. Tato technologie přináší větší přesnost a efektivitu diagnostiky, což může mít v budoucnosti významný dopad také na výsledky programu screeningu kolorektálního karcinomu.

A jak podle vás bude umělá inteligence ovlivňovat gastroenterologii v letech příštích?

Do budoucna očekávám, že bude stále více integrována do klinické praxe, a to nejen v diagnostice, ale i v rozhodovacích procesech a v personalizované medicíně. Například zpracování dat z elektronických zdravotních záznamů pomocí AI umožní přesnější predikci odpovědi na biologickou léčbu u pacientů s idiopatickými střevními záněty.

Dále lze předpokládat rozšíření AI při monitorování pacientů pomocí telemedicíny. AI má potenciál také výrazně snížit administrativní zátěž zdravotnických pracovníků tím, že se zapojí do přípravy textů a zpracování rutinních administrativních úkolů. Tím by se mohlo uvolnit více času pro přímou péči o pacienty.

Používá se v tuzemské gastroenterologi umělá inteligence v diagnostice a léčbě ve větší míře již dnes?

V České republice již existují některá pracoviště, která využívají AI v diagnostice. Nejčastěji jde o asistenci při koloskopiích, kde AI pomáhá s detekcí a analýzou polypů, nebo o využití funkcí AI v radiodiagnostice, především v oblasti optimalizace snímání a zpracování obrazových dat – CT nebo MRI.

Ve srovnání se zahraničím, například s USA, Japonskem nebo některými evropskými zeměmi, je přesto implementace AI v tuzemsku stále omezená. Hlavními překážkami jsou vysoké finanční náklady, absence potřebné technologické infrastruktury a nedostatečné povědomí o širokých možnostech AI. Zároveň je nutné vytvořit legislativní rámec, který umožní bezpečné a etické používání AI v klinické praxi. Pro urychlení implementace AI v českém zdravotnictví by bylo vhodné více využívat dotační programy, zvyšovat osvětu mezi odbornou veřejností a zvýšit spolupráci s tuzemskými technologickými firmami na vývoji dostupnějších řešení.

Jak může dramatický nástup používání umělé inteligence ovlivnit personální otázku – jak u lékařů, tak u nelékařských pracovníků?

Umělá inteligence může zásadně změnit způsob práce zdravotníků. Kromě zefektivnění diagnostiky a léčby může lékařům i nelékařskému personálu usnadnit rutinní činnosti, například organizační a administrativní úkoly. To jim umožní lepší využívání pracovní doby a větší zaměření na vlastní léčebně-preventivní péči a na komplexnější úkoly vyžadující empatii a klinický úsudek.

Na druhou stranu se může objevovat také obava ze ztráty pracovních míst, zejména u nelékařských profesí zaměřených na rutinní a opakující se úkoly. Pro lékaře bude klíčové osvojit si schopnost práce s výstupy AI a jejich využívání jako podpůrného nástroje. To si vyžádá další vzdělávání a získávání nových kompetencí, například v oblasti datové analýzy a kritického vyhodnocování doporučení generovaných AI.

Zároveň s implementací AI vzniknou nové pozice zaměřené na technickou podporu, správu a vývoj těchto technologií. Tyto změny budou vyžadovat úpravu vzdělávacích programů nejen pro lékaře, ale i pro technický a administrativní personál.

Je podle vás současné povědomí o možnostech AI u tuzemských gastroenterologů dostatečné?

Povědomí o možnostech umělé inteligence v gastroenterologii se mezi lékaři postupně zvyšuje, ale stále není na dostatečné úrovni. Mnoho lékařů si uvědomuje potenciál AI, avšak chybí jim hlubší znalosti o fungování, limitech a možných rizicích této technologie.

Umělá inteligence (AI) již dnes v gastroenterologii zpřesňuje a zefektivňuje diagnostiku, může výrazně pomoci i úspěchu screeningu kolorektálního karcinomu. Šíře jejího využívání se navíc rozšiřuje, roli bude hrát i v rozhodovacích procesech a personalizované medicíně, má také potenciál snížit administrativní zátěž zdravotníků. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká předseda České gastroenterologické společnosti docent Ilja Tachecí. Abychom AI využili ještě šířeji a dohnali země, kde se to daří, musíme podle něj zapracovat na technologické infrastruktuře, legislativním rámci i edukaci zdravotníků.

Jak umělá inteligence dosud ovlivnila váš obor?

V gastroenterologii již dnes vidíme přínos AI zejména v oblasti digestivní endoskopie. Umělá inteligence se využívá k identifikaci a klasifikaci polypů během koloskopie, což umožňuje zvýšit míru detekce adenomů a snížit riziko přehlédnutí premaligních lézí. Tato technologie přináší větší přesnost a efektivitu diagnostiky, což může mít v budoucnosti významný dopad také na výsledky programu screeningu kolorektálního karcinomu.

A jak podle vás bude umělá inteligence ovlivňovat gastroenterologii v letech příštích?

Do budoucna očekávám, že bude stále více integrována do klinické praxe, a to nejen v diagnostice, ale i v rozhodovacích procesech a v personalizované medicíně. Například zpracování dat z elektronických zdravotních záznamů pomocí AI umožní přesnější predikci odpovědi na biologickou léčbu u pacientů s idiopatickými střevními záněty.

Dále lze předpokládat rozšíření AI při monitorování pacientů pomocí telemedicíny. AI má potenciál také výrazně snížit administrativní zátěž zdravotnických pracovníků tím, že se zapojí do přípravy textů a zpracování rutinních administrativních úkolů. Tím by se mohlo uvolnit více času pro přímou péči o pacienty.

Používá se v tuzemské gastroenterologi umělá inteligence v diagnostice a léčbě ve větší míře již dnes?

V České republice již existují některá pracoviště, která využívají AI v diagnostice. Nejčastěji jde o asistenci při koloskopiích, kde AI pomáhá s detekcí a analýzou polypů, nebo o využití funkcí AI v radiodiagnostice, především v oblasti optimalizace snímání a zpracování obrazových dat – CT nebo MRI.

Ve srovnání se zahraničím, například s USA, Japonskem nebo některými evropskými zeměmi, je přesto implementace AI v tuzemsku stále omezená. Hlavními překážkami jsou vysoké finanční náklady, absence potřebné technologické infrastruktury a nedostatečné povědomí o širokých možnostech AI. Zároveň je nutné vytvořit legislativní rámec, který umožní bezpečné a etické používání AI v klinické praxi. Pro urychlení implementace AI v českém zdravotnictví by bylo vhodné více využívat dotační programy, zvyšovat osvětu mezi odbornou veřejností a zvýšit spolupráci s tuzemskými technologickými firmami na vývoji dostupnějších řešení.

Jak může dramatický nástup používání umělé inteligence ovlivnit personální otázku – jak u lékařů, tak u nelékařských pracovníků?

Umělá inteligence může zásadně změnit způsob práce zdravotníků. Kromě zefektivnění diagnostiky a léčby může lékařům i nelékařskému personálu usnadnit rutinní činnosti, například organizační a administrativní úkoly. To jim umožní lepší využívání pracovní doby a větší zaměření na vlastní léčebně-preventivní péči a na komplexnější úkoly vyžadující empatii a klinický úsudek.

Na druhou stranu se může objevovat také obava ze ztráty pracovních míst, zejména u nelékařských profesí zaměřených na rutinní a opakující se úkoly. Pro lékaře bude klíčové osvojit si schopnost práce s výstupy AI a jejich využívání jako podpůrného nástroje. To si vyžádá další vzdělávání a získávání nových kompetencí, například v oblasti datové analýzy a kritického vyhodnocování doporučení generovaných AI.

Zároveň s implementací AI vzniknou nové pozice zaměřené na technickou podporu, správu a vývoj těchto technologií. Tyto změny budou vyžadovat úpravu vzdělávacích programů nejen pro lékaře, ale i pro technický a administrativní personál.

Je podle vás současné povědomí o možnostech AI u tuzemských gastroenterologů dostatečné?

Povědomí o možnostech umělé inteligence v gastroenterologii se mezi lékaři postupně zvyšuje, ale stále není na dostatečné úrovni. Mnoho lékařů si uvědomuje potenciál AI, avšak chybí jim hlubší znalosti o fungování, limitech a možných rizicích této technologie.

Nabízíte nebo doporučujete jako odborná společnost lékařům v oblasti umělé inteligence nějaké vzdělávání?

Jako odborná společnost doporučujeme zahrnout téma AI do kontinuálního vzdělávání lékařů. Jednou z možností je organizace workshopů, seminářů nebo webinářů zaměřených na praktické aplikace AI v gastroenterologii.

Téma AI již nyní pravidelně zařazujeme do programu odborných setkání a konferencí organizovaných Českou gastroenterologickou společností. Do budoucna plánujeme sdílení zkušeností z pracovišť, která již AI implementovala do své diagnostické praxe. Tyto zkušenosti mohou inspirovat další lékaře a přispět k většímu zapojení této technologie v českém zdravotnictví.

Zdroj: Zdravotnický deník

Rezervovaný pohled na umělou inteligenci. V léčbe jenom doplněk, spíše pomůže s administrativní rutinou

Zdravotnický deník

Přímé uplatnění umělé inteligence (AI) v diagnostice a léčbě zatím není v tuzemsku velké, do budoucna ale snad poroste. Lékaři a další zdravotníci různých odborností ovšem již dnes umělou inteligenci masivně využívají pro analýzu dat a plnění rutinních administrativních úkonů, což jim umožňuje věnovat více času komplexní péči o pacienty. V anketě Zdravotnického deníku se na tom shodují oslovení předsedové odborných společností.

Jak umělá inteligence dosud ovlivnila váš obor a jak ho podle vás bude ovlivňovat v letech příštích?

Aleš Fibír, předseda České společnosti chirurgie ruky: V oblasti plastické chirurgie a chirurgie ruky zatím umělá inteligence nemá přímé uplatnění v klinické praxi, zejména proto, že spolehlivé nástroje založené na AI, které by mohly analyzovat obrazová data, tedy například diagnostika nádorů kůže, dosud nejsou dostatečně vyvinuté a certifikované pro zdravotnické systémy. AI pro generování obrazů v medicíně, například pro simulace nebo vizualizace, není zatím použitelná. I při precizních zadáních často generuje anatomické nesmysly, což je v medicíně nepřijatelné. Nabízí se i možnost predikce výsledků, například u estetických výkonů nebo u tkáňových rekonstrukcí, nicméně nyní je to spíše „reklamní“ záležitost, pro vlastní plánování operací to zatím použitelné informace nepřináší.

Já osobně zatím využívám především schopnosti AI v analýze textů – například při zpracování odborných článků, dále třeba generování testových otázek pro mediky nebo analýze datových souborů. AI nástroje nám mohou pomoci při manažerském řízení a organizaci péče, nebo s výukou studentů a lékařů, avšak v diagnostice či léčbě v praxi zatím nejsou rutinně k dispozici.

Do budoucna očekávám, že se první významné aplikace AI v medicíně se objeví například u radiologů, kde by mohla pomoci s popisem snímků ze zobrazovacích metod. V našem oboru se AI pravděpodobně zapojí do plánování rekonstrukčních výkonů nebo simulací operačních zákroků, avšak cesta k běžnému používání je ještě dlouhá.

Vladimír Mařík, předseda Společnosti estetické chirurgie: Osobně umělou inteligenci zatím používám jen minimálně. Myslím, že někteří kolegové jí mohou používat nebo používají v marketingu v estetické chirurgii a v komunikaci s potenciálními klienty.

Jiří Bronský, předseda České pediatrické společnosti: Pediatrie je obsáhlým klinickým oborem a současnost i budoucnost AI se do ní promítá stejným způsobem jako do jiných klinických oborů – s tím, že v pediatrii existuje několik specifických oblastí, v nichž bude jistě AI do budoucna intenzivně využívána. Jedná se například o diagnostiku a klasifikaci vrozených vad, genetických syndromů, infekčních nemocí nebo metabolických poruch.

Stejně jako v jiných oborech se v rámci komplementu v pediatrii bude stále více uplatňovat použití AI při analýze snímků ze zobrazovacích metod – RTG, MR, UZ. Jistě se bude AI stále více využívat v monitorovacích systémech v intenzivní péči, kde lze detekovat abnormality v reálném čase, například problémy s vitálními funkcemi. Zajímavé bude jistě i využití v „diagnostice na dálku“ prostřednictvím telemedicíny a také v mobilních aplikacích pro pacienty a rodiče.

Používá se v tuzemsku umělá inteligence v diagnostice a léčbě ve větší míře již dnes?

Aleš Fibír: V České republice není AI v současné době v diagnostice ani léčbě v rámci mého oboru běžně využívána, a to zejména proto, že zatím nejsou k dispozici certifikované systémy, které by splňovaly přísné požadavky na bezpečnost a přesnost. Bez těchto certifikací není možné AI v klinické praxi podle mého názoru zavést. Osobně zatím nemám přístup k žádnému trénovanému chatbotovi nebo nástroji na bázi AI, který by byl použitelný v diagnostice s přijatelnou mírou chybovosti.

Jiří Bronský: Ano, v médiích se již objevily zprávy o některých projektech, jako je například zlepšení diagnostiky retinopatie u předčasně narozených dětí nebo použití AI v logopedii pro přesnější diagnostiku a cílenou terapii dysartrie (porucha artikulace – pozn. red.). Podle údajů České asociace umělé inteligence využívá více než 60 procent českých nemocnic nějakou formu AI, což nás řadí mezi přední země v implementaci těchto technologií ve zdravotnictví.

Nezanedbatelné je také využití AI ve výzkumu – zejména při tvorbě statistických modelů pro hodnocení dat. Tento přístup využíváme i na našem pracovišti. V rámci výuky studentů nebo pro práci s textem je AI používána již naprosto běžně. Důkazem je i to, že jsem se nad některými odpověďmi s AI poradil i pro tento článek.

Vladimír Mařík: V diagnostice a léčbě se zatím v České republice umělá inteligence v estetické chirurgii nepoužívá.

Jak může podle vás dramatický nástup používání umělé inteligence ovlivnit personální otázku – jak u lékařů, tak u nelékařských pracovníků?

Aleš Fibír: AI může částečně nahradit práci nelékařských pracovníků, především při rutinních činnostech, jako jsou analýza dat nebo administrativa. Na druhou stranu bude nutné, aby tito pracovníci získali nové dovednosti – například nastavování, kontrolu a údržbu AI systémů. V případě lékařů AI spíše doplní jejich práci, než by ji nahradila. Lidský faktor, rozhodování a zodpovědnost za léčbu zůstávají nenahraditelné, a to zvláště v chirurgických oborech.

AI může do značné míry odlehčit rutinním úkolům, jako je analýza dat nebo administrativní činnost, což umožní zdravotníkům věnovat více času komplexní péči o pacienty. Na druhou stranu ale vyžaduje nové kompetence – znalost práce s daty, porozumění algoritmům a jejich limitům. To může znamenat nutnost dalšího vzdělávání.

Jiří Bronský: V obecné rovině je možné, že nástup AI omezí potřebnost některých specifických profesí a to se nevyhne ani medicíně, nicméně myslím, že pro správné zadání úkolu a následné vyhodnocení výstupů AI bude lidský faktor vždy potřeba. Neviděl bych tedy významné ohrožení ve smyslu ztráty zaměstnání pro lékaře, spíše se bude jednat o potřebu rekvalifikace a změny pracovní náplně u některých specifických zdravotnických činností.

Naopak si myslím, že řadě z nás by mohl nástup AI umožnit více se věnovat klinické medicíně, přenechat některé administrativní úkony AI a věnovat se zejména vyhodnocování jejích výstupů.

Vladimír Mařík: V estetické chirurgii je osobní kontakt s pacientem-klientem velmi důležitý – od konzultace k operaci až po zhojení pooperačních ran a plnému návratu do života. Pacient-klient vyžaduje osobní přístup. Roli umělé inteligence vidím spíše při práci v recepci, objednávání pacientů ke konzultacím, sdělování předoperačních a pooperačních pokynů, komunikaci s pacienty ze zahraničí nebo třeba jako pomoc s řešením pooperačních komplikací.

Je podle vás současné povědomí o možnostech AI u tuzemských lékařů dostatečné? Nabízíte nebo doporučujete jim jako odborná společnost v oblasti umělé inteligence nějaké vzdělávání?

Aleš Fibír: Povědomí o AI mezi lékaři je zatím spíše omezené, což je dáno i tím, že tyto technologie nejsou v našem oboru běžně implementovány.

Jako odborná společnost zatím v oblasti AI vzdělávání nenabízíme, především proto, že sami nemáme dostatek zkušeností s praktickým zaváděním AI. O možnostech umělé inteligence však pravidelně diskutujeme na odborných setkáních a konferencích.

Jiří Bronský: Obecné povědomí o AI tu jistě je, jedná se o jedno z módních témat, o kterém je slyšet prakticky všude. Nicméně s AI se pojí řada mýtů a předpokládám, že objektivní pohled na tuto problematiku asi nebude samozřejmostí. I v pediatrii by jistě využití umělé inteligence mohlo být mnohem širší a některé obavy nás zdravotníků je třeba rozptýlit.

My se o to jako odborná společnost snažíme. Na našich odborných konferencích se o AI pravidelně mluví a přednáší pro nás odborníci, kteří se tímto tématem systematicky zabývají. Těším se na dobu, kdy bude využití AI i v našem oboru masivnější.

Vladimír Mařík: Společnost estetické chirurgie kurzy či nějakou formu vzdělávání o možnostech umělé inteligence nenabízí.

Zdroj: Zdravotnický deník

Šílenství jménem TikTok: Američané kupují předražené telefony jen kvůli této aplikaci

Američtí uživatelé TikToku to teď mají složité. Aplikace byla zákonem z dubna loňského roku oficiálně zakázána, nový prezident Trump však vymáhání zákona pozdržel a jeho administrativa tak zákaz TikToku zatím nevymáhá. Odlišný přístup však zvolil Apple a Google, obě firmy aplikaci ze svých obchodů odstranili. Jak se dalo tušit, na bazarových serverech to vzbudilo velkou poptávku po telefonech s předinstalovanou aplikací TikTok.

Zdroj: SMARTmania.cz

A máme tu problém: ke zjištění místa vzniku fotky už nejsou potřeba GPS souřadnice

CHIP.cz

AI prozradí lokaci z fotografie během několika sekund. Dosud bylo možné zjistit místo pořízení fotografie především z GPS souřadnic uložených v EXIF datech. Nový nástroj GeoSpy však dokáže určit polohu i bez těchto metadat - stačí mu analyzovat obsah snímku.

Umělá inteligence GeoSpy, vyvinutá společností Graylark Technologies, dokáže během několika sekund identifikovat místo pořízení fotografie na základě analýzy vegetace, architektury, charakteristik půdy a dalších geografických prvků. Systém byl natrénován na milionech snímků z celého světa.

„Jde o převratnou technologii, která radikálně mění možnosti získávání informací z online fotografií,“ upozorňují investigativní novináři ze serveru 404 Media. I když systém nedokáže vždy určit adresu vzniku úplně přesně, často dokáže oblast zúžit na několik čtverečních kilometrů jen podle typu vegetace a zástavby.

Služba GeoSpy by mohla zásadně změnit, jaké informace lze z fotografií zveřejněných na internetu zjistit a kdo je může zjistit.

Zatímco výrobce prezentuje GeoSpy jako nástroj vhodný pro policii a vládní agentury, objevují se obavy ze zneužití. Nástroj je tak jednoduchý, že ho může použít kdokoli bez speciálního tréninku. To představuje významné riziko pro soukromí - stalkeři by mohli snadno lokalizovat osoby na základě fotografií sdílených na sociálních sítích.

Většina sociálních sítí již rutinně odstraňuje EXIF metadata z nahraných fotografií, včetně GPS souřadnic. Tato praxe měla chránit soukromí uživatelů. S nástroji jako GeoSpy však tato ochrana přestává stačit - lokaci lze odvodit přímo z obsahu fotografie.

Experti na kybernetickou bezpečnost ze společnosti Malwarebytes doporučují:

• Pečlivě zvažovat, jaké fotografie sdílíme online a zda je vůbec sdílet
• U citlivých snímků rozmazat nebo zakrýt charakteristické prvky okolí
• Vypnout ukládání GPS souřadnic v nastavení fotoaparátu telefonu
• Pravidelně kontrolovat nastavení soukromí na sociálních sítích

Po dotazech novinářů společnost Graylark Technologies omezila přístup k nástroji pouze pro ověřené vládní agentury. Technologie však ukazuje, že v éře umělé inteligence musíme být stále opatrnější s tím, jaké informace o sobě sdílíme online.

Zdroj: Malwarebytes, 404media, GeoSpy

Sociální sítě bez vlivu miliardářů? Hnutí Free Our Feeds je chce vybudovat do tří let

Český rozhlas

Skupina technologických podnikatelů chce během příštích tří let získat 30 milionů dolarů na vybudování decentralizované sítě sociálních médií, na kterou nebudou mít technologičtí miliardáři žádný vliv.

Kampaň Free Our Feeds chce vytvořit síť aplikací založených na protokolu AT, což je technologie s otevřeným zdrojovým kódem, která stojí za aplikací sociální sítě Bluesky. Sociální síť Bluesky je mikroblogovací platforma, která se nápadně podobá síti X. Není to náhoda, protože v prostředí twitteru původně vznikla.

Základem decentralizované struktury je autentizační přenosový protokol (AT protokol), kdy neexistuje jen jeden server, ale větší množství samostatných serverů, které spolu dokáží komunikovat. Zjednodušeně řečeno si může každý uživatel vytvořit svůj vlastní server, nebo si vybrat svého poskytovatele, informuje server Euronews.

Bluesky se objevila jako jedna z alternativ k platformě X (dříve Twitter), kterou v roce 2022 koupil miliardář Elon Musk. V roce 2023 byla spuštěna první verze, která fungovala na pozvánky. V únoru 2024 pak byla Bluesky otevřena všem a nashromáždila podle nejnovější zprávy společnosti do konce roku přes 23 milionů uživatelů.

Podle Marca Faddoula, jednoho z devíti technických poradců Free Our Feeds, AT protokol také umožňuje uživatelům mít „plnou kontrolu nad tím, kde jsou jejich data umístěna“.

Skupina technologických podnikatelů chce okamžitě získat 4 miliony dolarů a vložit je do nové nezávislé neziskové nadace, která bude platformu rozvíjet. Mezi další technické poradce iniciativy patří bývalí vedoucí pracovníci Mozilly, Social Web Foundation a dalších neziskových organizací.

„Je to ideální chvíle, protože na poli sociálních médií se blíží velká transformace,“ řekl k vytvoření platformy Faddoul.

Zdroj: Český rozhlas

Častí uživatelé sociálních sítí jsou podrážděnější. Jaká si vedla ve studii nejhůře?

inSmart.cz

Častí uživatelé sociálních sítí jsou podrážděnější a vznětlivější než lidé, kteří se jim snaží vyhýbat. Čím více času prohlížením obsahu nebo jeho zveřejňováním tráví, tím větší sklony k agresivitě a frustraci mají. Zjistili to experti z Centra pro kvantitativní výzkum zdraví při Massachusettské všeobecné nemocnici a Harvardské lékařské fakultě. Přispěli tak k celé řadě důkazů o negativních dopadech sociálních sítí na duševní zdraví.

Autoři studie zveřejněné v časopisu JAMA Network Open použili rozsáhlý soubor dat shromážděný ve dvou vlnách projektu COVID States v letech 2023 až 2024. Dotazovali se respondentů na sociální sítě, duševní zdraví a podrážděnost. Dostali odpovědi od téměř 43 tisíc dospělých Američanů.

Tým následně rozdělil respondenty do sedmi skupin podle toho, jak často se sociálními sítěmi (Facebook, Instagram, TikTok a X) pracují – nikdy, méně než jednou týdně, jednou týdně, několikrát týdně, jednou denně, několikrát denně a většinu dne.

Pro vyloučení jiných vlivů sledovali vědci i několik dalších faktorů, jako je politická angažovanost a příslušnost.

Průměrný věk účastníků byl 46 let, přičemž 58,5 procenta z nich se identifikovalo jako ženy, 40,4 procenta jako muži a 1,1 procenta jako nebinární. Vědci jim udělovali skóre podrážděnosti od 5 do 30. Čím vyšší skóre, tím vyšší úroveň podrážděnosti.

Nejhorší je TikTok

Výzkum spojil používání sociálních sítí s vyšším skóre podrážděnosti, informuje server Medical Express. Celkem 78,2 procenta účastníků studie přiznalo, že sociální média používá alespoň jednou denně. Jejich časté užívání přitom korelovalo s vyšším skóre podrážděnosti, v této práci definované jako sklony k hněvu a frustraci.

Podrážděnost spojujeme s celou řadou negativních projevů, třeba s horším duševním zdravím, funkčními poruchami či sebevražedným chováním.

Časté používání sociálních sítí korelovalo s vyšším skóre podrážděnosti i po vyloučení vlivu jiných psychických problémů, jako je úzkost nebo deprese.

Vůbec nejhorší výsledky zaznamenala studie u čínské platformy TikTok. Vliv přitom mělo i přispívání nebo konzumování politických příspěvků.

Je otázkou, zda sociální sítě skutečně vyvolávají podrážděnost, nebo jestli přitahují podrážděné lidi. Vědci však předpokládají, že jde o mnohem komplexnější proces, v němž se tyto faktory vzájemně ovlivňují. To by měly objasnit až další studie, v nichž chce tým také identifikovat možné důsledky pro veřejné zdraví.

Dřívější výzkumy našly souvislosti mezi užíváním sociálních sítí a horší soustředěností, spánkem a depresemi.

Zdroje: 1, 2

Extrémní nadzvukové větry naměřené na planetě mimo Sluneční soustavu

Sciencemag.cz

Astronomové objevili extrémně silné větry, které zmítají rovníkem obří exoplanety WASP-127b. Vítr dosahuje rychlosti až 33 000 km/h a představuje nejrychlejší proudění svého druhu, jaké kdy bylo na planetě naměřeno. Objev byl učiněn pomocí dalekoledu VLT (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři (ESO) v Chile a poskytuje jedinečný pohled na průběh počasí na vzdáleném světě.

Tornáda, cyklóny a hurikány způsobují na Zemi spoušť, ale vědci nyní objevili planetární větry zcela jiného rozsahu, daleko mimo Sluneční soustavu. Od svého objevu v roce 2016 zkoumají astronomové počasí na plynném obrovi WASP-127b, který se nachází více než 500 světelných let od Země. Planeta je o něco větší než Jupiter, ale má jen zlomek jeho hmotnosti, takže je „nafouklá“. Mezinárodní tým astronomů nyní učinil nečekaný objev: na planetě zuří nadzvukové větry.

„Část atmosféry této planety se k nám pohybuje vysokou rychlostí, zatímco jiná část se od nás stejnou rychlostí vzdaluje,“ říká Lisa Nortmann, výzkumnice z univerzity v německém Göttingenu a hlavní autorka studie. „Tento signál nám ukazuje, že kolem rovníku planety proudí velmi rychlý nadzvukový vítr.

Při rychlosti 9 km za sekundu (což je téměř neuvěřitelných 33 000 km/h) se tryskový vítr pohybuje téměř šestinásobnou rychlostí, než jakou rotuje planeta [1]. „To je něco, co jsme dosud neviděli,“ říká Nortmann. Jedná se o nejrychlejší vítr, jaký byl kdy naměřen v tryskovém proudu, který obtéká planetu. Pro srovnání, nejrychlejší vítr, který byl kdy ve Sluneční soustavě naměřen, byl zjištěn na Neptunu a pohyboval se rychlostí „pouhých“ 0,5 km za sekundu (1800 km/h).

Skupina, jejíž výzkum byl nedávno publikován v časopise Astronomy & Astrophysics, zmapovala počasí a složení planety WASP-127b pomocí přístroje CRIRES+ na dalekohledu VLT ESO. Měřením toho, jak světlo hostitelské hvězdy prochází horními vrstvami atmosféry planety, se jim podařilo určit její složení. Jejich výsledky potvrdily přítomnost vodní páry a molekul oxidu uhelnatého v atmosféře planety. Když však výzkumníci sledovali rychlost pohybu tohoto materiálu v atmosféře, pozorovali – ke svému překvapení – dvojitý vrchol, který naznačuje, že jedna strana atmosféry se pohybuje velkou rychlostí směrem k nám a druhá od nás. Vědci dospěli k závěru, že tento nečekaný výsledek by vysvětlovaly silné proudové větry kolem rovníku.

Při dalším sestavování mapy počasí výzkumníci také zjistili, že póly jsou chladnější než zbytek planety. Existuje také mírný teplotní rozdíl mezi ranní a večerní stranou WASP-127b. „To ukazuje, že planeta má komplexní charakter počasí stejně jako Země a další planety naší soustavy,“ dodává Fei Yan, spoluautor studie a profesor na Čínské vědecko-technické univerzitě.

Výzkum exoplanet se rychle rozvíjí. Ještě před několika lety mohli astronomové měřit pouze hmotnost a poloměr planet mimo Sluneční soustavu. Dnes již dalekohledy, jako je VLT ESO, umožňují vědcům mapovat počasí na těchto vzdálených světech a analyzovat jejich atmosféry. „Pochopení dynamiky těchto exoplanet nám pomáhá zkoumat mechanismy, jako je redistribuce tepla a chemické procesy, což zlepšuje naše chápání vzniku planet a potenciálně vrhá světlo na vznik naší vlastní Sluneční soustavy,“ říká David Cont z Mnichovské univerzity v Německu a spoluautor článku.

Zajímavé je, že v současné době mohou podobné studie provádět pouze pozemní observatoře, protože přístroje, které jsou v současnosti na vesmírných teleskopech, nemají potřebnou přesnost měření rychlostí. Delkohled ELT (Extremely Large Telescope) ESO, který se momentálně staví v blízkosti VLT v Chile, a jeho přístroj ANDES umožní vědcům proniknout ještě hlouběji do vývoje počasí na vzdálených planetách. „To znamená, že pravděpodobně budeme moci rozlišit ještě jemnější detaily vzorců větru a rozšířit tento výzkum na menší, kamenné planety,“ uzavírá Nortmann.

Poznámky [1] Skupina sice přímo nezměřila rychlost rotace planety, ale předpokládá, že WASP-127b je slapově vázaná. To znamená, že planetě trvá stejně dlouho, než se otočí kolem své osy, jako obíhá kolem své hvězdy. Když vědci vědí, jak je planeta velká a jak dlouho jí trvá oběh kolem hvězdy, mohou odvodit, jak rychle rotuje.

Zdroj: Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 2025/02

Jak efektivně trénovat neuronové sítě pro segmentaci obrazu? Vědci nabízí řešení

VŠB – Technická univerzita Ostrava

Evoluční optimalizační algoritmy, zejména samoorganizující se migrační algoritmus (SOMA), se ukázaly jako účinné při zlepšování výkonu neuronových sítí pro segmentaci obrazů lidské pleti. Tento přínos potvrdil článek v odborném časopise Scientific Reports, jehož autorem je spolu s kolegy z Vietnamu Ivan Zelinka z Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO.

Výzkum podpořený z projektu REFRESH ukázal, že metoda SOMA je v porovnání s tradičními optimalizačními technikami a jinými evolučními algoritmy efektivnější a má potenciál pro využití i v dalších oblastech počítačového vidění.

„Segmentace pleti znamená proces automatického rozpoznávání a oddělování oblastí obrazu, které odpovídají lidské kůži, od těch, které odpovídají jiným objektům či materiálům, například pozadí, vlasy, oblečení apod. Tento proces je klíčový v mnoha oblastech, jako jsou rozpoznávání obličejů, sledování gesta nebo diagnóza kožních onemocnění, což má přímý dopad na oblasti, jako je zdravotní péče nebo bezpečnostní technologie,“ přiblížil motivaci výzkumu profesor Zelinka, který rovněž působí v Industry 4.0 & Automotive Lab projektu REFRESH.

Autoři studie porovnali výkon SOMA s populárními optimalizačními metodami založenými na gradientu, jako jsou ADAM a SGDM, a také s jiným evolučním algoritmem - diferenciální evolucí (DE). Experimenty byly provedeny na datasetu, který obsahuje 245 057 vzorků. Výzkumníci u jednotlivých metod zkoumali jak výkon, tak percepční kvalitu – tedy způsob, jakým lidé vnímají a hodnotí kvalitu obrázků. Výsledky ukazují, že neuronová síť trénovaná pomocí SOMA dosahuje nejvyšší přesnosti (93,18 %), čímž překonává ADAM (84,87 %), SGDM (84,79 %) a DE (91,32 %).

„U práce považuji za důležité dva přínosy. Za prvé jsme ukázali potenciál začlenění evolučních optimalizačních algoritmů, jako je například i SOMA, do trénovacího procesu umělých neuronových sítí. Ne že by neexistovaly jiné algoritmy na učení, nicméně tyto techniky, z jejichž domény pochází diferenciální evoluce nebo SOMA, dokážou nejen učit, ale také navrhovat samotnou strukturu sítě a spoustu jejich dalších parametrů. Dá se tedy říct, že díky těmto technikám můžeme v počítači simulovat evoluční vývoj sítí až k těm, které podávají požadované výsledky. Tato integrace výrazně zlepšuje výkon například při úlohách zpracování obrazu,“ uvedl Zelinka.

„Za druhé námi navržená metoda vykazuje jistou novost a účinnost v porovnání s tradičními optimalizačními technikami založenými na gradientu a jinými evolučními algoritmy. I v tomto případě nejde o vítězství jednoho či druhého algoritmu, ale o jejich inovativní použití,” doplnil.

Podle autorů se metoda rovněž ukazuje jako velmi slibná pro aplikaci v jiných oblastech strojového učení a klasifikace. „Tím, že v tomto směru využijeme další nové technologie, jako jsou například kvantové počítače nebo jejich hardwarové simulátory, bude možné tento přístup dále vylepšit a rozšířit a přispět tak k pokroku ve výše zmíněných oblastech,“ řekl Zelinka.

Umělé neuronové sítě (ANN) a systémy na nich založené (např. i GPT) se staly klíčovou součástí mnoha moderních technologií, které se používají v různých oblastech, jako je rozpoznávání obrazů nebo zpracování textu. Jsou velmi užitečné rovněž v medicíně, například při diagnostice některých onemocnění nebo při řízení zdravotní péče. Tyto sítě jsou inspirovány lidským mozkem a skládají se z propojených "uzlů" neboli neuronů, které spolupracují a učí se z dat. Trénování těchto sítí je ale stále velkou výzvou, protože je složité optimalizovat velký počet parametrů.

Zdroj: VŠB – Technická univerzita Ostrava | Text: Martina Šaradínová, Pr manažerka projektu REFRESH

Ruth Tachezy v podcastu Spotlight: Největší chyba za covidu. Nedokázala jsem si představit, co se stane, líčí viroložka

National Institute of Virology and Bacteriology

„Doufala jsem, že šíření covidu-19 nebude tak rychlé a nebude celosvětové,“ popisuje molekulární viroložka Ruth Tachezy, v čem pandemii nového onemocnění před pěti lety podcenila. Česko se podle ní s pandemií popasovalo dobře, největší problémy vidí zpětně v komunikaci státu.

„Za největší chybu u nás považuji absenci správné a včasné mediální komunikace,“ komentuje pandemické období covidu-19 Tachezy. Kvůli tomu vznikaly ve veřejném prostoru mezery, které byly vyplňovány ne vždy důvěryhodnými informacemi. „Byť to byli odborníci, kteří měli v dané problematice vzdělání, tak bohužel jejich komunikace byla velmi škodlivá,“ vysvětluje viroložka.

V květnu 2021 byla ustanovena mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES), která fungovala jako odborný poradní orgán ministerstva zdravotnictví. „Teprve v této chvíli jsme si všichni uvědomili, jak je důležité spolupracovat,“ konstatuje Tachezy. To, co se totiž zdálo jako správné řešení pro virologa, nemuselo být nutně funkčním řešením pro demografa nebo právníka.

„Byla to velká škola. Je skutečně nutné, aby v rámci připravenosti spolupracovaly multioborové skupiny. Rozhodovat totiž na základě limitovaných dat tak, aby nevznikly žádné chyby, je velice náročné,“ popisuje v rozhovoru pro Spotlight Tachezy.

Celý rozhovor si můžete pustit na stránkách aktualne.cz nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Vyšly první společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí

Akademie věd České republiky

O česky a německy psané literatuře z českých zemí se dosud vyprávělo v oddělených příbězích. Právě vydaná kolektivní publikace Tvořeni literaturou. Společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí (1760–1920) poprvé nahlíží vývoj literatury u nás jako celek. Knihu edičně připravili Václav Smyčka a Václav Petrbok z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, který ji vydal společně s nakladatelstvím Akropolis.

Publikace sleduje napříč česky i německy psanou literaturou způsoby, jimiž literární díla znázorňovala a utvářela vnímání, jednání a cítění člověka dlouhého 19. století. Vypráví při tom o vzestupu, nacionalizaci a krizi sebeobrazu člověka spojeného od osvícenství s vírou ve schopnost kultivovat a harmonizovat své nitro.

Vedle slavných osobností, jako jsou Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová, Adalbert Stifter, Marie von Ebner-Eschenbach či Franz Kafka, se zde potkávají i stovky dnes méně známých a zapomenutých autorů a autorek, kteří inovovali literární výrazové prostředky a společně utvářeli moderní obraz člověka.

Co si z četby knihy Tvořeni dějinami může odnést dnešní člověk? Podle Václava Petrboka „přesvědčení, že literatura měla významnou roli při utváření novodobé společnosti v českých zemích, zejména v onom „měšťanském“ 19. století, a to bez ohledu na užívaný jazyk.“ Václav Smyčka doplňuje: „Především uspokojivý pocit, že literatura naší vlasti je mnohem bohatší a pestřejší, než jsme čekali. Žilo zde mnoho skvělých autorů a autorek, o nichž jste se ve škole a v literárních dějinách nemohli nic dozvědět, protože nepsali česky, na jejichž výkonech ale pozdější vývoj i české literatury a kultury stavěl.“

Kdy vznikla myšlenka napsat společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí, jak je kniha koncipována, s čím se tvůrci knihy nejvíce potýkali a k čemu by vztah obou literatur připodobnili? – odpovědi obou editorů jsou k dispozici v rozhovoru na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Tvořeni literaturou. Společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí (1760–1920)

Zdroje: O knize Tvořeni literaturou s Václavem Smyčkou a Václavem Petrbokem | Akademie věd České republiky

Prvním populacím invazního raka červeného se na Slovensku bohužel daří

Fakulta rybářství a ochrany vod JU

Nedávná studie Borise Liptáka a kolegů publikovaná v časopise BioInvasions Records dokumentuje první výskyt invazního raka červeného (Procambarus clarkii) na Slovensku. Tento druh, původem z jižních oblastí Spojených států a severního Mexika, je celosvětově nejrozšířenějším a nejinvaznějším druhem raka. Je známý svou přizpůsobivostí, schopností vytlačovat původní druhy a narušovat místní ekosystémy.

Díky spolupráci se slovenskými kolegy byla získána data o jeho výskytu na dvou přírodních lokalitách, které jsou napájeny termálními prameny. První lokalita se nachází u Turčianských Teplic ve středním Slovensku, pod komerčním zařízením pro chov akvarijních živočichů (nejpravděpodobnější zdroj populace díky únikům). Tato populace je zatím relativně omezená ve svém rozšíření. Druhá lokalita se nachází přibližně 150 km jižně, poblíž Komárna, a nedávné nálezy naznačují rychlé šíření v této oblasti, pravděpodobně v důsledku vypouštění raků nezodpovědnými chovateli.

Obě populace jsou velmi početné a dobře etablované. Od jejich prvního zaznamenání na jaře 2023 byla zahájena monitorovací a ochranářská opatření s cílem snížit jejich počet a omezit jejich další šíření. Dosud bylo díky koordinovanému úsilí místních partnerů – především Národního parku Veľká Fatra a Chráněné krajinné oblasti Dunajské luhy, odchyceno desetitisíce jedinců.

Podrobné informace lze nalézt v původním článku: Lipták, B., Prati, S., Oficialdegui, F.J., Apfelová, M., Pekárová, S., Kautman, J., Janský, V., Kouba, A., 2024. First populations of invasive red swamp crayfish flourish in Slovakia. BioInvasions Records 13: 825–841. https://doi.org/10.3391/bir.2024.13.3.20

Zdroj: Fakulta rybářství a ochrany vod JU | Autor: doc. Antonín Kouba

AMULET pro šťastný start ve vědě

MATFYZ

Potkají se Francouz, Slovák a Ital… Tak by mohla začínat nejedna anekdota, ale v našem případě tak začala spolupráce studentů v rámci projektu AMULET pod vedením dr. Dominiky Zákutné z Katedry anorganické chemie Přírodovědecké fakulty UK.

Fyzik Romain Conan (R.C.), který studoval také na Matfyzu, a dva chemici Štefan Hricov (Š.H.) a Cristian Pilloni (C.P.) v rámci svých doktorátů rozvíjejí syntézu nových nanomateriálů s přesně definovanými strukturními i fyzikálně chemickými vlastnostmi. Jak hodnotí ze svého pohledu práci v tak velkém projektu a jaké cesty do budoucna jim otevírá? Proč vyměnili jižní Francii nebo Sardinii za Českou republiku? A proč je baví pohybovat se na pomezí chemie a fyziky? Nad tím vším jsme s nimi a jejich vedoucí Dominikou Zákutnou (D.Z.) přemýšleli přímo v jedné z laboratoří, kde svůj výzkum provádějí.

Spolupráce v rámci projektu AMULET je nesmírně široká. Jaké části se věnuje vaše skupina?

D.Z.: Naše skupina se zaměřuje hlavně na syntézu multifunkčních nanomateriálů v 0D měřítku (Jako 0D se označují nanomateriály v měřítku menším než 100 nm ve všech směrech – pozn. red.). Takže připravujeme nanočástice, které mají žádané magnetické, elektrické nebo optické vlastnosti, a pak se snažíme definovat jejich odpověď na nejrůznější vnější faktory. Podstatu určité odpovědi pak hledáme v mikrostruktuře konkrétního nanomateriálu.

Ještě zajímavější je cílené spojování více různých vlastností v jednom materiálu a jejich definování na základě vnitřní struktury. V rámci projektu pak tyto 0D materiály slouží k přípravě komplexnějších nanomateriálů požadovaných vlastností. Takže naše práce je, řekněme, jedním ze základních kamenů.

Pracujeme s kovy nebo různými oxidickými materiály se specializací hlavně na syntézu spinelových a perovskitových struktur.

Co je podle vás na této práci nejzajímavější?

D.Z.: Podle mě je pro studenty nejzajímavější fakt, že nejde o jednooborovou činnost. Spojujeme chemii s fyzikou a také se simulacemi na základě teoretických predikcí. Dva členové týmu jsou chemici, jeden fyzik. A nakonec fyzik dokáže dělat chemickou syntézu a chemici dokážou dělat fyziku. Takže díky tomu získávají znalosti napříč obory včetně příslušného teoretického zázemí.

Navíc se konkrétně naše skupina specializuje na charakterizování vlastností připravovaných nanomateriálů prostřednictvím pokročilých technik, zejména s využitím neutronového a synchrotronového záření. Takže jsme v úzké spolupráci se špičkovými pracovišti, která mají k dispozici neutronové reaktory nebo synchrotrony. To určitě není samozřejmá a běžná věc. Přínosné je i poznání organizace výzkumu na takových zařízeních, kdy se musí podávat vědecký návrh na experiment, ten se následně v rámci soutěže hodnotí komisí a celý proces pokračuje až k možnosti provést konkrétní měření, pokud je návrh hodnocen jako kvalitní a přínosný.

C.P.: Pro mě jako studenta je to velká výzva. Pohybujeme se na pomezí chemie a fyziky a já jsem původním školením chemik, takže zvládnout všechny fyzikální koncepty do detailu není opravdu úplně snadné. Aktivně se ale v této věci školím, abych s tím vším dokázal nakládat. A určitě je také velkou výzvou práce s nejlepšími světovými pracovišti v rámci pokročilého testování. Když si člověk uvědomí, že komunikuje s laboratořemi, v nichž jsou mnohdy nejlepší vědci světa, tak to opravdu někdy není snadné. Ale dává mi to hodně a celé to prostředí mě doslova nutí být lepší a lepší…

… abyste nakonec zjistil, že chemie je jen součástí fyziky…

Tak řekl bych, že chemie není jen součástí fyziky. Přeci musím svůj obor trochu bránit… Ale je fakt, že když se pohybujeme v nanoměřítku, tak už oba ty obory jdou paralelně spolu. A pokud se posuneme do ještě menších škál, tak už se opravdu prolínají tak, že je někdy nelze odlišit. Takže ten váš vtip platí i neplatí zároveň.

R.C.: V mém případě je to právě naopak, protože jsem především fyzik a musím se naopak učit hodně z chemie. A je to opravdu zajímavé, protože jak už zmínil Cristian, v nanorozměrech vlastně nelze dělat chemii bez fyziky a fyziku bez chemie. A speciálně při spojování různých vlastností materiálu prostě musíte využít kombinaci fyzikálních i chemických technik.

Takže člověk musí vykročit ze své komfortní zóny, kde si je jistý. Ale to je pro další vědecký růst naprosto skvělé.

Š.H.: Já jsem to měl o něco jednodušší, protože jsem vystudoval bakalářskou chemii, ale pak jsem nastoupil na meziooborové studium chemie a fyziky materiálů, takže jsem se setkal o něco dříve s oběma pohledy a také jsem měl asi více času, aby se mi v hlavě propojovaly.

Pro mě je v tomto projektu nejzajímavější, že na konkrétním vzorku pracuju od začátku až do konce a projdu si tak úplně všechny nutné kroky, od syntézy přes měření až po charakteristiku vlastností. Takže znám celou cestu konkrétního vzorku a sám poznávám její vnitřní závislosti, například jak moc syntéza ovlivňuje konečné vlastnosti. Nejsem odkázaný na data dalších a to je nesmírně obohacující zkušenost.

Jak se tato po všech stránkách pestrá skupina dala dohromady?

D.Z.: Víte, jak začíná dobrý vtip? Potkají se Francouz, Slovák a Ital… Ale doopravdy moje skupina vznikla vlastně pozvolně. Mým prvním studentem byl Štefan, kterého jsem zapojila do laboratorní práce už v průběhu jeho bakalářského studia. To dělám dost pravidelně, že oslovuji motivovanější studenty a nechám je vyzkoušet něco v laboratoři. A některé to baví natolik, že u toho hned zůstanou.

Zajímavý případ je Romain, který byl jako student fyziky na Erasmu na Matematicko-fyzikální fakultě v době covidu. Tehdy bylo všechno online, ale on se zajímal i přesto o laboratorní práci a chtěl si to vyzkoušet doopravdy. Tak jsme se dohodli a Romain udělal spoustu skvělé práce, až se člověk diví, že fyzik někdy dokáže dělat lepší syntézy než chemik. Pak se vrátil do Francie, kde dostudoval magisterské studium, a následně mě kontaktoval, zda by se mohl vrátit do mé skupiny jako doktorand.

Cristian se sem dostal přes mé vazby na univerzitu v italském Cagliari, kde rozvíjíme spolupráci ohledně magnetických a oxidických materiálů. Byl tu už na Erasmu, kdy jsem byla školitelkou jeho magisterské práce. A protože je nesmírně pečlivý a hloubavý, tak jsem ho po dohodě s italskými kolegy také vzala na doktorské studium do Prahy.

Konkrétní rozhodnutí o další kariéře většinou nezávisí jen na odborných parametrech, ale má nepochybně i nějaký osobní a sociální rozměr. Okouzlila vás tedy něčím dalším Česká republika?

C.P.: Samozřejmě, že jsem si Českou republiku docela oblíbil, ale je to vždycky těžké rozhodnutí, zda a kde strávíte čtyři další roky svého života. Fakt je, že Praha je krásné historické město, nicméně mě u vás zaujal především propracovaný systém veřejné dopravy. Vím, že to mnoho lidí bere jako samozřejmost, ale já pocházím z malé vesničky na Sardinii, pak jsem studoval v Cagliari, což je ve srovnání s Prahou také malé město, a vaše veřejná doprava mě prostě uchvátila.

Ale hlavní vliv na mé rozhodnutí měla naše skupina a celkové prostředí, ve kterém člověk pracuje a studuje, že má velkou volnost v rozhodnutích, co konkrétně chce dělat.

R.C.: Pocházím z jihu Francie, a proto mi připadá, že Česká republika je skvěle umístěna v rámci Evropy. V podstatě je všude blízko, což platí i o velkých výzkumných centrech, s nimiž spolupracujeme. A také jsem se na Erasmu zamiloval do Prahy. Takže je to asi podobné, jak zmínil Cristian. Naše skupina navíc pracuje na projektu, který je pro další kariéru z mého hlediska hodně přínosný, a jsem v ní velmi rád.

Š.H.: Jako Slovákovi je mi Česká republika velice blízká, takže ten sociální rozměr celé věci byl pro mě hodně podstatný. Ale stejně důležité jsou všechny možnosti, které tu pro výzkum máme, všechny zkušenosti a celý náš tým, to mohu jen potvrdit.

Když se ještě vrátíme do vzdálenější minulosti, jak jste vnímali fyziku a chemii, nebo obecně přírodní vědy, na střední škole?

C.P.: Pro mě je to podružná otázka. Vybral jsem si sice střední školu se zaměřením na přírodní vědy, která připravovala na univerzitní studium stejného zaměření, ale z mého pohledu byl trochu problém, že jsem se tam nedozvídal zdaleka všechno, co mě zajímalo nebo co jsem chtěl. A na to jsem zareagoval tak, že jsem začal se samostudiem ve velkém. To mě naučilo samostatnosti, kterou jsem později tolik využil na vysoké škole. Shrnul bych to tak, že střední škola mě moc nemotivovala, ale vlastně mě mimoděk naučila, jak studovat. Chápu, že to někomu bude znít trochu podivně…

R.C.: … já chtěl být jako dítě veterinář. Ale na střední škole jsme měli už ve druhém ročníku možnost seznámit se s nanomateriály. Takže jsme chodili na návštěvy různých výzkumných ústavů a podobně. Od té chvíle jsem věděl, že chci pracovat v oblasti nanotechnologií. Sestavil jsem si další výuku tak, aby se zaměřovala právě tímto směrem, a následně jsem pokračoval i na vysoké škole. Od takových dvanácti let mě tedy tato oblast intenzivně zajímá.

Š.H.: Podobně jako Romain, já měl původně plán být lékařem, takže jsem neopomíjel předměty jako biologie nebo chemie. Jenže pak jsem se začal účastnit fyzikální olympiády a chemické olympiády. Na gymnáziu jsem se seznámil s kategorií A chemické olympiády, kde jsem poprvé poznal fyzikální chemii, takže se to všechno nějak propojilo, měl jsem i nějaké programátorské schopnosti.

Projekt AMLUET je mimořádně ambiciózní a široce zaměřený. Jaká z toho pro vás vyplývají rizika?

D.Z.: Pro náš tým konkrétně bylo největší výzvou dosažení syntézy monodisperzních částic, aby například jejich morfologie byla v celém vzorku stejná, aby měly stejnou velikost apod. V současnosti totiž většina publikací diskutuje materiály, které mají dost různorodou vnitřní strukturu, a pak i jejich vlastnosti, nebo přesněji odpovědi na vnější podněty, je možné definovat jen nějak průměrně.

Naším cílem tedy bylo připravit skutečně monodisperzní částice s přesně definovanými vlastnostmi. A to se nám doposud podařilo v průběhu prvního roku už u mnoha vzorků, všechny naše nanomateriály lze také velmi dobře nezávisle replikovat a jejich syntézu přesně řídit.

Teď máme před sebou další úkol, to už jsem naznačila v úvodu. Tím je řízení více fyzikálních vlastností najednou, což znamená udělat druhou homogenní vrstvičku na předchozích plně charakterizovaných nanočásticích z jiného materiálu. I tady už máme velmi slibné výsledky, i když konkrétní syntézy je v mnoha případech ještě nutné lépe promyslet.

A konečně je tu riziko měřítka. Je zřejmé, že laboratorní příprava nějakého malého množství vzorku se liší od výroby ve větším měřítku.

Samozřejmě, musíme počítat i s komplikacemi při využívání pokročilých metod charakterizace na velkých výzkumných infrastrukturách, ale to můžeme ovlivnit jen do určité míry. A musím konstatovat, že náš tým už získal v těchto institucích docela velkou důvěru.

Pokud je vaše práce už mezinárodně uznána, například v neutronové komunitě, určitě je to významné i pro všechny další případné projekty do budoucna. Přemýšlíte už o budoucnosti nejen v rámci projektu AMULET, ale i celé své další kariéry?

Š.H.: Po skončení doktorátu zvažuji kariéru v průmyslu. Samozřejmě, člověk musí být flexibilní a otevřený. Takže pokud by byla nějaká atraktivní nabídka z hlediska tématu v akademické sféře, tak se tomu nebráním. Prioritně bych ale chtěl své poznatky přenést do průmyslu, pravděpodobně spíše v rámci Evropy, než přímo v České republice, i když i tady už se pomalu rozvíjejí nová odvětví, která budou toto know-how potřebovat.

C.P.: Ve spojení s tímto projektem je, samozřejmě, mým cílem naplnit všechny záměry, které před naším týmem ještě stojí. A z mého osobního hlediska doufám, že mi projekt pomůže k vědeckému růstu a že na jeho konci už budu etablovaným vědcem. Určitě mi v tom pomáhají kontakty s vynikajícími pracovišti po celé Evropě a hlavně se skvělými vědci. O tom už jsem trochu mluvil. A po skončení doktorátu se před námi všemi otevírají dvě možnosti. Jít do praxe, nebo zůstat v akademické sféře. V danou chvíli ještě opravdu nevím, která z cest pro mě bude lepší. Obě mají svá pro i proti a myslím, že v mém případě to ukáže až čas.

R.C.: To je opravdu těžká otázka, protože AMULET nám otevírá spoustu možností. Můžeme se dále věnovat chemii i fyzice, a to jak v soukromých firmách, tak v akademické sféře. Navíc jsme v kontaktu s výzkumnými infrastrukturami, takže můžeme pokračovat i tam, například v rámci neutronové vědecké komunity. Ale můžeme to také všechno nějak střídat a přitom zůstat v akademické sféře. Momentálně je o naše obory v tomto pojetí veliký zájem a nepochybně se budou otevírat další a další pracovní místa i v akademické sféře. Je ale těžké odhadnout, co všechno přijde. Rozhodně si nemyslím, že bychom měli o práci nouzi.

Cílem projektu AMULET (Advanced MUltiscaLe materials for key Enabling Technologies) je vyvinout progresivní, tzv. multiškálové materiály se širokým aplikačním potenciálem, např. v elektrotechnice, lékařství či environmentálních technologiích. Na projektu spolupracuje 8 partnerů. Koordinátorem je Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, dalšími členy konsorcia pak jsou IOCB Prague – Institute of Organic Chemistry and Biochemistry, Přírodovědecká fakulta UJEP, Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR, v.v.i., Fyzikální ústav Akademie věd ČR, Matematicko-fyzikální fakulta a Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Ústav jaderné fyziky AV ČR a VŠCHT Praha. Projekt získal finanční podporu z OP Jan Amos Komenský Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a je spolufinancován z fondů EU.

Zdroj: MATFYZ