Dobrodružství poznávání

Umělá inteligence zlepšuje diagnostiku, léčbu i administrativu. Může výrazně posunout i kolorektální screening, říká docent Tachecí

Zdravotnický deník

Umělá inteligence (AI) již dnes v gastroenterologii zpřesňuje a zefektivňuje diagnostiku, může výrazně pomoci i úspěchu screeningu kolorektálního karcinomu. Šíře jejího využívání se navíc rozšiřuje, roli bude hrát i v rozhodovacích procesech a personalizované medicíně, má také potenciál snížit administrativní zátěž zdravotníků. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká předseda České gastroenterologické společnosti docent Ilja Tachecí. Abychom AI využili ještě šířeji a dohnali země, kde se to daří, musíme podle něj zapracovat na technologické infrastruktuře, legislativním rámci i edukaci zdravotníků.

Jak umělá inteligence dosud ovlivnila váš obor?

V gastroenterologii již dnes vidíme přínos AI zejména v oblasti digestivní endoskopie. Umělá inteligence se využívá k identifikaci a klasifikaci polypů během koloskopie, což umožňuje zvýšit míru detekce adenomů a snížit riziko přehlédnutí premaligních lézí. Tato technologie přináší větší přesnost a efektivitu diagnostiky, což může mít v budoucnosti významný dopad také na výsledky programu screeningu kolorektálního karcinomu.

A jak podle vás bude umělá inteligence ovlivňovat gastroenterologii v letech příštích?

Do budoucna očekávám, že bude stále více integrována do klinické praxe, a to nejen v diagnostice, ale i v rozhodovacích procesech a v personalizované medicíně. Například zpracování dat z elektronických zdravotních záznamů pomocí AI umožní přesnější predikci odpovědi na biologickou léčbu u pacientů s idiopatickými střevními záněty.

Dále lze předpokládat rozšíření AI při monitorování pacientů pomocí telemedicíny. AI má potenciál také výrazně snížit administrativní zátěž zdravotnických pracovníků tím, že se zapojí do přípravy textů a zpracování rutinních administrativních úkolů. Tím by se mohlo uvolnit více času pro přímou péči o pacienty.

Používá se v tuzemské gastroenterologi umělá inteligence v diagnostice a léčbě ve větší míře již dnes?

V České republice již existují některá pracoviště, která využívají AI v diagnostice. Nejčastěji jde o asistenci při koloskopiích, kde AI pomáhá s detekcí a analýzou polypů, nebo o využití funkcí AI v radiodiagnostice, především v oblasti optimalizace snímání a zpracování obrazových dat – CT nebo MRI.

Ve srovnání se zahraničím, například s USA, Japonskem nebo některými evropskými zeměmi, je přesto implementace AI v tuzemsku stále omezená. Hlavními překážkami jsou vysoké finanční náklady, absence potřebné technologické infrastruktury a nedostatečné povědomí o širokých možnostech AI. Zároveň je nutné vytvořit legislativní rámec, který umožní bezpečné a etické používání AI v klinické praxi. Pro urychlení implementace AI v českém zdravotnictví by bylo vhodné více využívat dotační programy, zvyšovat osvětu mezi odbornou veřejností a zvýšit spolupráci s tuzemskými technologickými firmami na vývoji dostupnějších řešení.

Jak může dramatický nástup používání umělé inteligence ovlivnit personální otázku – jak u lékařů, tak u nelékařských pracovníků?

Umělá inteligence může zásadně změnit způsob práce zdravotníků. Kromě zefektivnění diagnostiky a léčby může lékařům i nelékařskému personálu usnadnit rutinní činnosti, například organizační a administrativní úkoly. To jim umožní lepší využívání pracovní doby a větší zaměření na vlastní léčebně-preventivní péči a na komplexnější úkoly vyžadující empatii a klinický úsudek.

Na druhou stranu se může objevovat také obava ze ztráty pracovních míst, zejména u nelékařských profesí zaměřených na rutinní a opakující se úkoly. Pro lékaře bude klíčové osvojit si schopnost práce s výstupy AI a jejich využívání jako podpůrného nástroje. To si vyžádá další vzdělávání a získávání nových kompetencí, například v oblasti datové analýzy a kritického vyhodnocování doporučení generovaných AI.

Zároveň s implementací AI vzniknou nové pozice zaměřené na technickou podporu, správu a vývoj těchto technologií. Tyto změny budou vyžadovat úpravu vzdělávacích programů nejen pro lékaře, ale i pro technický a administrativní personál.

Je podle vás současné povědomí o možnostech AI u tuzemských gastroenterologů dostatečné?

Povědomí o možnostech umělé inteligence v gastroenterologii se mezi lékaři postupně zvyšuje, ale stále není na dostatečné úrovni. Mnoho lékařů si uvědomuje potenciál AI, avšak chybí jim hlubší znalosti o fungování, limitech a možných rizicích této technologie.

Umělá inteligence (AI) již dnes v gastroenterologii zpřesňuje a zefektivňuje diagnostiku, může výrazně pomoci i úspěchu screeningu kolorektálního karcinomu. Šíře jejího využívání se navíc rozšiřuje, roli bude hrát i v rozhodovacích procesech a personalizované medicíně, má také potenciál snížit administrativní zátěž zdravotníků. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká předseda České gastroenterologické společnosti docent Ilja Tachecí. Abychom AI využili ještě šířeji a dohnali země, kde se to daří, musíme podle něj zapracovat na technologické infrastruktuře, legislativním rámci i edukaci zdravotníků.

Jak umělá inteligence dosud ovlivnila váš obor?

V gastroenterologii již dnes vidíme přínos AI zejména v oblasti digestivní endoskopie. Umělá inteligence se využívá k identifikaci a klasifikaci polypů během koloskopie, což umožňuje zvýšit míru detekce adenomů a snížit riziko přehlédnutí premaligních lézí. Tato technologie přináší větší přesnost a efektivitu diagnostiky, což může mít v budoucnosti významný dopad také na výsledky programu screeningu kolorektálního karcinomu.

A jak podle vás bude umělá inteligence ovlivňovat gastroenterologii v letech příštích?

Do budoucna očekávám, že bude stále více integrována do klinické praxe, a to nejen v diagnostice, ale i v rozhodovacích procesech a v personalizované medicíně. Například zpracování dat z elektronických zdravotních záznamů pomocí AI umožní přesnější predikci odpovědi na biologickou léčbu u pacientů s idiopatickými střevními záněty.

Dále lze předpokládat rozšíření AI při monitorování pacientů pomocí telemedicíny. AI má potenciál také výrazně snížit administrativní zátěž zdravotnických pracovníků tím, že se zapojí do přípravy textů a zpracování rutinních administrativních úkolů. Tím by se mohlo uvolnit více času pro přímou péči o pacienty.

Používá se v tuzemské gastroenterologi umělá inteligence v diagnostice a léčbě ve větší míře již dnes?

V České republice již existují některá pracoviště, která využívají AI v diagnostice. Nejčastěji jde o asistenci při koloskopiích, kde AI pomáhá s detekcí a analýzou polypů, nebo o využití funkcí AI v radiodiagnostice, především v oblasti optimalizace snímání a zpracování obrazových dat – CT nebo MRI.

Ve srovnání se zahraničím, například s USA, Japonskem nebo některými evropskými zeměmi, je přesto implementace AI v tuzemsku stále omezená. Hlavními překážkami jsou vysoké finanční náklady, absence potřebné technologické infrastruktury a nedostatečné povědomí o širokých možnostech AI. Zároveň je nutné vytvořit legislativní rámec, který umožní bezpečné a etické používání AI v klinické praxi. Pro urychlení implementace AI v českém zdravotnictví by bylo vhodné více využívat dotační programy, zvyšovat osvětu mezi odbornou veřejností a zvýšit spolupráci s tuzemskými technologickými firmami na vývoji dostupnějších řešení.

Jak může dramatický nástup používání umělé inteligence ovlivnit personální otázku – jak u lékařů, tak u nelékařských pracovníků?

Umělá inteligence může zásadně změnit způsob práce zdravotníků. Kromě zefektivnění diagnostiky a léčby může lékařům i nelékařskému personálu usnadnit rutinní činnosti, například organizační a administrativní úkoly. To jim umožní lepší využívání pracovní doby a větší zaměření na vlastní léčebně-preventivní péči a na komplexnější úkoly vyžadující empatii a klinický úsudek.

Na druhou stranu se může objevovat také obava ze ztráty pracovních míst, zejména u nelékařských profesí zaměřených na rutinní a opakující se úkoly. Pro lékaře bude klíčové osvojit si schopnost práce s výstupy AI a jejich využívání jako podpůrného nástroje. To si vyžádá další vzdělávání a získávání nových kompetencí, například v oblasti datové analýzy a kritického vyhodnocování doporučení generovaných AI.

Zároveň s implementací AI vzniknou nové pozice zaměřené na technickou podporu, správu a vývoj těchto technologií. Tyto změny budou vyžadovat úpravu vzdělávacích programů nejen pro lékaře, ale i pro technický a administrativní personál.

Je podle vás současné povědomí o možnostech AI u tuzemských gastroenterologů dostatečné?

Povědomí o možnostech umělé inteligence v gastroenterologii se mezi lékaři postupně zvyšuje, ale stále není na dostatečné úrovni. Mnoho lékařů si uvědomuje potenciál AI, avšak chybí jim hlubší znalosti o fungování, limitech a možných rizicích této technologie.

Nabízíte nebo doporučujete jako odborná společnost lékařům v oblasti umělé inteligence nějaké vzdělávání?

Jako odborná společnost doporučujeme zahrnout téma AI do kontinuálního vzdělávání lékařů. Jednou z možností je organizace workshopů, seminářů nebo webinářů zaměřených na praktické aplikace AI v gastroenterologii.

Téma AI již nyní pravidelně zařazujeme do programu odborných setkání a konferencí organizovaných Českou gastroenterologickou společností. Do budoucna plánujeme sdílení zkušeností z pracovišť, která již AI implementovala do své diagnostické praxe. Tyto zkušenosti mohou inspirovat další lékaře a přispět k většímu zapojení této technologie v českém zdravotnictví.

Zdroj: Zdravotnický deník

Rezervovaný pohled na umělou inteligenci. V léčbe jenom doplněk, spíše pomůže s administrativní rutinou

Zdravotnický deník

Přímé uplatnění umělé inteligence (AI) v diagnostice a léčbě zatím není v tuzemsku velké, do budoucna ale snad poroste. Lékaři a další zdravotníci různých odborností ovšem již dnes umělou inteligenci masivně využívají pro analýzu dat a plnění rutinních administrativních úkonů, což jim umožňuje věnovat více času komplexní péči o pacienty. V anketě Zdravotnického deníku se na tom shodují oslovení předsedové odborných společností.

Jak umělá inteligence dosud ovlivnila váš obor a jak ho podle vás bude ovlivňovat v letech příštích?

Aleš Fibír, předseda České společnosti chirurgie ruky: V oblasti plastické chirurgie a chirurgie ruky zatím umělá inteligence nemá přímé uplatnění v klinické praxi, zejména proto, že spolehlivé nástroje založené na AI, které by mohly analyzovat obrazová data, tedy například diagnostika nádorů kůže, dosud nejsou dostatečně vyvinuté a certifikované pro zdravotnické systémy. AI pro generování obrazů v medicíně, například pro simulace nebo vizualizace, není zatím použitelná. I při precizních zadáních často generuje anatomické nesmysly, což je v medicíně nepřijatelné. Nabízí se i možnost predikce výsledků, například u estetických výkonů nebo u tkáňových rekonstrukcí, nicméně nyní je to spíše „reklamní“ záležitost, pro vlastní plánování operací to zatím použitelné informace nepřináší.

Já osobně zatím využívám především schopnosti AI v analýze textů – například při zpracování odborných článků, dále třeba generování testových otázek pro mediky nebo analýze datových souborů. AI nástroje nám mohou pomoci při manažerském řízení a organizaci péče, nebo s výukou studentů a lékařů, avšak v diagnostice či léčbě v praxi zatím nejsou rutinně k dispozici.

Do budoucna očekávám, že se první významné aplikace AI v medicíně se objeví například u radiologů, kde by mohla pomoci s popisem snímků ze zobrazovacích metod. V našem oboru se AI pravděpodobně zapojí do plánování rekonstrukčních výkonů nebo simulací operačních zákroků, avšak cesta k běžnému používání je ještě dlouhá.

Vladimír Mařík, předseda Společnosti estetické chirurgie: Osobně umělou inteligenci zatím používám jen minimálně. Myslím, že někteří kolegové jí mohou používat nebo používají v marketingu v estetické chirurgii a v komunikaci s potenciálními klienty.

Jiří Bronský, předseda České pediatrické společnosti: Pediatrie je obsáhlým klinickým oborem a současnost i budoucnost AI se do ní promítá stejným způsobem jako do jiných klinických oborů – s tím, že v pediatrii existuje několik specifických oblastí, v nichž bude jistě AI do budoucna intenzivně využívána. Jedná se například o diagnostiku a klasifikaci vrozených vad, genetických syndromů, infekčních nemocí nebo metabolických poruch.

Stejně jako v jiných oborech se v rámci komplementu v pediatrii bude stále více uplatňovat použití AI při analýze snímků ze zobrazovacích metod – RTG, MR, UZ. Jistě se bude AI stále více využívat v monitorovacích systémech v intenzivní péči, kde lze detekovat abnormality v reálném čase, například problémy s vitálními funkcemi. Zajímavé bude jistě i využití v „diagnostice na dálku“ prostřednictvím telemedicíny a také v mobilních aplikacích pro pacienty a rodiče.

Používá se v tuzemsku umělá inteligence v diagnostice a léčbě ve větší míře již dnes?

Aleš Fibír: V České republice není AI v současné době v diagnostice ani léčbě v rámci mého oboru běžně využívána, a to zejména proto, že zatím nejsou k dispozici certifikované systémy, které by splňovaly přísné požadavky na bezpečnost a přesnost. Bez těchto certifikací není možné AI v klinické praxi podle mého názoru zavést. Osobně zatím nemám přístup k žádnému trénovanému chatbotovi nebo nástroji na bázi AI, který by byl použitelný v diagnostice s přijatelnou mírou chybovosti.

Jiří Bronský: Ano, v médiích se již objevily zprávy o některých projektech, jako je například zlepšení diagnostiky retinopatie u předčasně narozených dětí nebo použití AI v logopedii pro přesnější diagnostiku a cílenou terapii dysartrie (porucha artikulace – pozn. red.). Podle údajů České asociace umělé inteligence využívá více než 60 procent českých nemocnic nějakou formu AI, což nás řadí mezi přední země v implementaci těchto technologií ve zdravotnictví.

Nezanedbatelné je také využití AI ve výzkumu – zejména při tvorbě statistických modelů pro hodnocení dat. Tento přístup využíváme i na našem pracovišti. V rámci výuky studentů nebo pro práci s textem je AI používána již naprosto běžně. Důkazem je i to, že jsem se nad některými odpověďmi s AI poradil i pro tento článek.

Vladimír Mařík: V diagnostice a léčbě se zatím v České republice umělá inteligence v estetické chirurgii nepoužívá.

Jak může podle vás dramatický nástup používání umělé inteligence ovlivnit personální otázku – jak u lékařů, tak u nelékařských pracovníků?

Aleš Fibír: AI může částečně nahradit práci nelékařských pracovníků, především při rutinních činnostech, jako jsou analýza dat nebo administrativa. Na druhou stranu bude nutné, aby tito pracovníci získali nové dovednosti – například nastavování, kontrolu a údržbu AI systémů. V případě lékařů AI spíše doplní jejich práci, než by ji nahradila. Lidský faktor, rozhodování a zodpovědnost za léčbu zůstávají nenahraditelné, a to zvláště v chirurgických oborech.

AI může do značné míry odlehčit rutinním úkolům, jako je analýza dat nebo administrativní činnost, což umožní zdravotníkům věnovat více času komplexní péči o pacienty. Na druhou stranu ale vyžaduje nové kompetence – znalost práce s daty, porozumění algoritmům a jejich limitům. To může znamenat nutnost dalšího vzdělávání.

Jiří Bronský: V obecné rovině je možné, že nástup AI omezí potřebnost některých specifických profesí a to se nevyhne ani medicíně, nicméně myslím, že pro správné zadání úkolu a následné vyhodnocení výstupů AI bude lidský faktor vždy potřeba. Neviděl bych tedy významné ohrožení ve smyslu ztráty zaměstnání pro lékaře, spíše se bude jednat o potřebu rekvalifikace a změny pracovní náplně u některých specifických zdravotnických činností.

Naopak si myslím, že řadě z nás by mohl nástup AI umožnit více se věnovat klinické medicíně, přenechat některé administrativní úkony AI a věnovat se zejména vyhodnocování jejích výstupů.

Vladimír Mařík: V estetické chirurgii je osobní kontakt s pacientem-klientem velmi důležitý – od konzultace k operaci až po zhojení pooperačních ran a plnému návratu do života. Pacient-klient vyžaduje osobní přístup. Roli umělé inteligence vidím spíše při práci v recepci, objednávání pacientů ke konzultacím, sdělování předoperačních a pooperačních pokynů, komunikaci s pacienty ze zahraničí nebo třeba jako pomoc s řešením pooperačních komplikací.

Je podle vás současné povědomí o možnostech AI u tuzemských lékařů dostatečné? Nabízíte nebo doporučujete jim jako odborná společnost v oblasti umělé inteligence nějaké vzdělávání?

Aleš Fibír: Povědomí o AI mezi lékaři je zatím spíše omezené, což je dáno i tím, že tyto technologie nejsou v našem oboru běžně implementovány.

Jako odborná společnost zatím v oblasti AI vzdělávání nenabízíme, především proto, že sami nemáme dostatek zkušeností s praktickým zaváděním AI. O možnostech umělé inteligence však pravidelně diskutujeme na odborných setkáních a konferencích.

Jiří Bronský: Obecné povědomí o AI tu jistě je, jedná se o jedno z módních témat, o kterém je slyšet prakticky všude. Nicméně s AI se pojí řada mýtů a předpokládám, že objektivní pohled na tuto problematiku asi nebude samozřejmostí. I v pediatrii by jistě využití umělé inteligence mohlo být mnohem širší a některé obavy nás zdravotníků je třeba rozptýlit.

My se o to jako odborná společnost snažíme. Na našich odborných konferencích se o AI pravidelně mluví a přednáší pro nás odborníci, kteří se tímto tématem systematicky zabývají. Těším se na dobu, kdy bude využití AI i v našem oboru masivnější.

Vladimír Mařík: Společnost estetické chirurgie kurzy či nějakou formu vzdělávání o možnostech umělé inteligence nenabízí.

Zdroj: Zdravotnický deník

Šílenství jménem TikTok: Američané kupují předražené telefony jen kvůli této aplikaci

Američtí uživatelé TikToku to teď mají složité. Aplikace byla zákonem z dubna loňského roku oficiálně zakázána, nový prezident Trump však vymáhání zákona pozdržel a jeho administrativa tak zákaz TikToku zatím nevymáhá. Odlišný přístup však zvolil Apple a Google, obě firmy aplikaci ze svých obchodů odstranili. Jak se dalo tušit, na bazarových serverech to vzbudilo velkou poptávku po telefonech s předinstalovanou aplikací TikTok.

Zdroj: SMARTmania.cz

A máme tu problém: ke zjištění místa vzniku fotky už nejsou potřeba GPS souřadnice

CHIP.cz

AI prozradí lokaci z fotografie během několika sekund. Dosud bylo možné zjistit místo pořízení fotografie především z GPS souřadnic uložených v EXIF datech. Nový nástroj GeoSpy však dokáže určit polohu i bez těchto metadat - stačí mu analyzovat obsah snímku.

Umělá inteligence GeoSpy, vyvinutá společností Graylark Technologies, dokáže během několika sekund identifikovat místo pořízení fotografie na základě analýzy vegetace, architektury, charakteristik půdy a dalších geografických prvků. Systém byl natrénován na milionech snímků z celého světa.

„Jde o převratnou technologii, která radikálně mění možnosti získávání informací z online fotografií,“ upozorňují investigativní novináři ze serveru 404 Media. I když systém nedokáže vždy určit adresu vzniku úplně přesně, často dokáže oblast zúžit na několik čtverečních kilometrů jen podle typu vegetace a zástavby.

Služba GeoSpy by mohla zásadně změnit, jaké informace lze z fotografií zveřejněných na internetu zjistit a kdo je může zjistit.

Zatímco výrobce prezentuje GeoSpy jako nástroj vhodný pro policii a vládní agentury, objevují se obavy ze zneužití. Nástroj je tak jednoduchý, že ho může použít kdokoli bez speciálního tréninku. To představuje významné riziko pro soukromí - stalkeři by mohli snadno lokalizovat osoby na základě fotografií sdílených na sociálních sítích.

Většina sociálních sítí již rutinně odstraňuje EXIF metadata z nahraných fotografií, včetně GPS souřadnic. Tato praxe měla chránit soukromí uživatelů. S nástroji jako GeoSpy však tato ochrana přestává stačit - lokaci lze odvodit přímo z obsahu fotografie.

Experti na kybernetickou bezpečnost ze společnosti Malwarebytes doporučují:

• Pečlivě zvažovat, jaké fotografie sdílíme online a zda je vůbec sdílet
• U citlivých snímků rozmazat nebo zakrýt charakteristické prvky okolí
• Vypnout ukládání GPS souřadnic v nastavení fotoaparátu telefonu
• Pravidelně kontrolovat nastavení soukromí na sociálních sítích

Po dotazech novinářů společnost Graylark Technologies omezila přístup k nástroji pouze pro ověřené vládní agentury. Technologie však ukazuje, že v éře umělé inteligence musíme být stále opatrnější s tím, jaké informace o sobě sdílíme online.

Zdroj: Malwarebytes, 404media, GeoSpy

Sociální sítě bez vlivu miliardářů? Hnutí Free Our Feeds je chce vybudovat do tří let

Český rozhlas

Skupina technologických podnikatelů chce během příštích tří let získat 30 milionů dolarů na vybudování decentralizované sítě sociálních médií, na kterou nebudou mít technologičtí miliardáři žádný vliv.

Kampaň Free Our Feeds chce vytvořit síť aplikací založených na protokolu AT, což je technologie s otevřeným zdrojovým kódem, která stojí za aplikací sociální sítě Bluesky. Sociální síť Bluesky je mikroblogovací platforma, která se nápadně podobá síti X. Není to náhoda, protože v prostředí twitteru původně vznikla.

Základem decentralizované struktury je autentizační přenosový protokol (AT protokol), kdy neexistuje jen jeden server, ale větší množství samostatných serverů, které spolu dokáží komunikovat. Zjednodušeně řečeno si může každý uživatel vytvořit svůj vlastní server, nebo si vybrat svého poskytovatele, informuje server Euronews.

Bluesky se objevila jako jedna z alternativ k platformě X (dříve Twitter), kterou v roce 2022 koupil miliardář Elon Musk. V roce 2023 byla spuštěna první verze, která fungovala na pozvánky. V únoru 2024 pak byla Bluesky otevřena všem a nashromáždila podle nejnovější zprávy společnosti do konce roku přes 23 milionů uživatelů.

Podle Marca Faddoula, jednoho z devíti technických poradců Free Our Feeds, AT protokol také umožňuje uživatelům mít „plnou kontrolu nad tím, kde jsou jejich data umístěna“.

Skupina technologických podnikatelů chce okamžitě získat 4 miliony dolarů a vložit je do nové nezávislé neziskové nadace, která bude platformu rozvíjet. Mezi další technické poradce iniciativy patří bývalí vedoucí pracovníci Mozilly, Social Web Foundation a dalších neziskových organizací.

„Je to ideální chvíle, protože na poli sociálních médií se blíží velká transformace,“ řekl k vytvoření platformy Faddoul.

Zdroj: Český rozhlas

Častí uživatelé sociálních sítí jsou podrážděnější. Jaká si vedla ve studii nejhůře?

inSmart.cz

Častí uživatelé sociálních sítí jsou podrážděnější a vznětlivější než lidé, kteří se jim snaží vyhýbat. Čím více času prohlížením obsahu nebo jeho zveřejňováním tráví, tím větší sklony k agresivitě a frustraci mají. Zjistili to experti z Centra pro kvantitativní výzkum zdraví při Massachusettské všeobecné nemocnici a Harvardské lékařské fakultě. Přispěli tak k celé řadě důkazů o negativních dopadech sociálních sítí na duševní zdraví.

Autoři studie zveřejněné v časopisu JAMA Network Open použili rozsáhlý soubor dat shromážděný ve dvou vlnách projektu COVID States v letech 2023 až 2024. Dotazovali se respondentů na sociální sítě, duševní zdraví a podrážděnost. Dostali odpovědi od téměř 43 tisíc dospělých Američanů.

Tým následně rozdělil respondenty do sedmi skupin podle toho, jak často se sociálními sítěmi (Facebook, Instagram, TikTok a X) pracují – nikdy, méně než jednou týdně, jednou týdně, několikrát týdně, jednou denně, několikrát denně a většinu dne.

Pro vyloučení jiných vlivů sledovali vědci i několik dalších faktorů, jako je politická angažovanost a příslušnost.

Průměrný věk účastníků byl 46 let, přičemž 58,5 procenta z nich se identifikovalo jako ženy, 40,4 procenta jako muži a 1,1 procenta jako nebinární. Vědci jim udělovali skóre podrážděnosti od 5 do 30. Čím vyšší skóre, tím vyšší úroveň podrážděnosti.

Nejhorší je TikTok

Výzkum spojil používání sociálních sítí s vyšším skóre podrážděnosti, informuje server Medical Express. Celkem 78,2 procenta účastníků studie přiznalo, že sociální média používá alespoň jednou denně. Jejich časté užívání přitom korelovalo s vyšším skóre podrážděnosti, v této práci definované jako sklony k hněvu a frustraci.

Podrážděnost spojujeme s celou řadou negativních projevů, třeba s horším duševním zdravím, funkčními poruchami či sebevražedným chováním.

Časté používání sociálních sítí korelovalo s vyšším skóre podrážděnosti i po vyloučení vlivu jiných psychických problémů, jako je úzkost nebo deprese.

Vůbec nejhorší výsledky zaznamenala studie u čínské platformy TikTok. Vliv přitom mělo i přispívání nebo konzumování politických příspěvků.

Je otázkou, zda sociální sítě skutečně vyvolávají podrážděnost, nebo jestli přitahují podrážděné lidi. Vědci však předpokládají, že jde o mnohem komplexnější proces, v němž se tyto faktory vzájemně ovlivňují. To by měly objasnit až další studie, v nichž chce tým také identifikovat možné důsledky pro veřejné zdraví.

Dřívější výzkumy našly souvislosti mezi užíváním sociálních sítí a horší soustředěností, spánkem a depresemi.

Zdroje: 1, 2

Extrémní nadzvukové větry naměřené na planetě mimo Sluneční soustavu

Sciencemag.cz

Astronomové objevili extrémně silné větry, které zmítají rovníkem obří exoplanety WASP-127b. Vítr dosahuje rychlosti až 33 000 km/h a představuje nejrychlejší proudění svého druhu, jaké kdy bylo na planetě naměřeno. Objev byl učiněn pomocí dalekoledu VLT (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři (ESO) v Chile a poskytuje jedinečný pohled na průběh počasí na vzdáleném světě.

Tornáda, cyklóny a hurikány způsobují na Zemi spoušť, ale vědci nyní objevili planetární větry zcela jiného rozsahu, daleko mimo Sluneční soustavu. Od svého objevu v roce 2016 zkoumají astronomové počasí na plynném obrovi WASP-127b, který se nachází více než 500 světelných let od Země. Planeta je o něco větší než Jupiter, ale má jen zlomek jeho hmotnosti, takže je „nafouklá“. Mezinárodní tým astronomů nyní učinil nečekaný objev: na planetě zuří nadzvukové větry.

„Část atmosféry této planety se k nám pohybuje vysokou rychlostí, zatímco jiná část se od nás stejnou rychlostí vzdaluje,“ říká Lisa Nortmann, výzkumnice z univerzity v německém Göttingenu a hlavní autorka studie. „Tento signál nám ukazuje, že kolem rovníku planety proudí velmi rychlý nadzvukový vítr.

Při rychlosti 9 km za sekundu (což je téměř neuvěřitelných 33 000 km/h) se tryskový vítr pohybuje téměř šestinásobnou rychlostí, než jakou rotuje planeta [1]. „To je něco, co jsme dosud neviděli,“ říká Nortmann. Jedná se o nejrychlejší vítr, jaký byl kdy naměřen v tryskovém proudu, který obtéká planetu. Pro srovnání, nejrychlejší vítr, který byl kdy ve Sluneční soustavě naměřen, byl zjištěn na Neptunu a pohyboval se rychlostí „pouhých“ 0,5 km za sekundu (1800 km/h).

Skupina, jejíž výzkum byl nedávno publikován v časopise Astronomy & Astrophysics, zmapovala počasí a složení planety WASP-127b pomocí přístroje CRIRES+ na dalekohledu VLT ESO. Měřením toho, jak světlo hostitelské hvězdy prochází horními vrstvami atmosféry planety, se jim podařilo určit její složení. Jejich výsledky potvrdily přítomnost vodní páry a molekul oxidu uhelnatého v atmosféře planety. Když však výzkumníci sledovali rychlost pohybu tohoto materiálu v atmosféře, pozorovali – ke svému překvapení – dvojitý vrchol, který naznačuje, že jedna strana atmosféry se pohybuje velkou rychlostí směrem k nám a druhá od nás. Vědci dospěli k závěru, že tento nečekaný výsledek by vysvětlovaly silné proudové větry kolem rovníku.

Při dalším sestavování mapy počasí výzkumníci také zjistili, že póly jsou chladnější než zbytek planety. Existuje také mírný teplotní rozdíl mezi ranní a večerní stranou WASP-127b. „To ukazuje, že planeta má komplexní charakter počasí stejně jako Země a další planety naší soustavy,“ dodává Fei Yan, spoluautor studie a profesor na Čínské vědecko-technické univerzitě.

Výzkum exoplanet se rychle rozvíjí. Ještě před několika lety mohli astronomové měřit pouze hmotnost a poloměr planet mimo Sluneční soustavu. Dnes již dalekohledy, jako je VLT ESO, umožňují vědcům mapovat počasí na těchto vzdálených světech a analyzovat jejich atmosféry. „Pochopení dynamiky těchto exoplanet nám pomáhá zkoumat mechanismy, jako je redistribuce tepla a chemické procesy, což zlepšuje naše chápání vzniku planet a potenciálně vrhá světlo na vznik naší vlastní Sluneční soustavy,“ říká David Cont z Mnichovské univerzity v Německu a spoluautor článku.

Zajímavé je, že v současné době mohou podobné studie provádět pouze pozemní observatoře, protože přístroje, které jsou v současnosti na vesmírných teleskopech, nemají potřebnou přesnost měření rychlostí. Delkohled ELT (Extremely Large Telescope) ESO, který se momentálně staví v blízkosti VLT v Chile, a jeho přístroj ANDES umožní vědcům proniknout ještě hlouběji do vývoje počasí na vzdálených planetách. „To znamená, že pravděpodobně budeme moci rozlišit ještě jemnější detaily vzorců větru a rozšířit tento výzkum na menší, kamenné planety,“ uzavírá Nortmann.

Poznámky [1] Skupina sice přímo nezměřila rychlost rotace planety, ale předpokládá, že WASP-127b je slapově vázaná. To znamená, že planetě trvá stejně dlouho, než se otočí kolem své osy, jako obíhá kolem své hvězdy. Když vědci vědí, jak je planeta velká a jak dlouho jí trvá oběh kolem hvězdy, mohou odvodit, jak rychle rotuje.

Zdroj: Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 2025/02

Jak efektivně trénovat neuronové sítě pro segmentaci obrazu? Vědci nabízí řešení

VŠB – Technická univerzita Ostrava

Evoluční optimalizační algoritmy, zejména samoorganizující se migrační algoritmus (SOMA), se ukázaly jako účinné při zlepšování výkonu neuronových sítí pro segmentaci obrazů lidské pleti. Tento přínos potvrdil článek v odborném časopise Scientific Reports, jehož autorem je spolu s kolegy z Vietnamu Ivan Zelinka z Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO.

Výzkum podpořený z projektu REFRESH ukázal, že metoda SOMA je v porovnání s tradičními optimalizačními technikami a jinými evolučními algoritmy efektivnější a má potenciál pro využití i v dalších oblastech počítačového vidění.

„Segmentace pleti znamená proces automatického rozpoznávání a oddělování oblastí obrazu, které odpovídají lidské kůži, od těch, které odpovídají jiným objektům či materiálům, například pozadí, vlasy, oblečení apod. Tento proces je klíčový v mnoha oblastech, jako jsou rozpoznávání obličejů, sledování gesta nebo diagnóza kožních onemocnění, což má přímý dopad na oblasti, jako je zdravotní péče nebo bezpečnostní technologie,“ přiblížil motivaci výzkumu profesor Zelinka, který rovněž působí v Industry 4.0 & Automotive Lab projektu REFRESH.

Autoři studie porovnali výkon SOMA s populárními optimalizačními metodami založenými na gradientu, jako jsou ADAM a SGDM, a také s jiným evolučním algoritmem - diferenciální evolucí (DE). Experimenty byly provedeny na datasetu, který obsahuje 245 057 vzorků. Výzkumníci u jednotlivých metod zkoumali jak výkon, tak percepční kvalitu – tedy způsob, jakým lidé vnímají a hodnotí kvalitu obrázků. Výsledky ukazují, že neuronová síť trénovaná pomocí SOMA dosahuje nejvyšší přesnosti (93,18 %), čímž překonává ADAM (84,87 %), SGDM (84,79 %) a DE (91,32 %).

„U práce považuji za důležité dva přínosy. Za prvé jsme ukázali potenciál začlenění evolučních optimalizačních algoritmů, jako je například i SOMA, do trénovacího procesu umělých neuronových sítí. Ne že by neexistovaly jiné algoritmy na učení, nicméně tyto techniky, z jejichž domény pochází diferenciální evoluce nebo SOMA, dokážou nejen učit, ale také navrhovat samotnou strukturu sítě a spoustu jejich dalších parametrů. Dá se tedy říct, že díky těmto technikám můžeme v počítači simulovat evoluční vývoj sítí až k těm, které podávají požadované výsledky. Tato integrace výrazně zlepšuje výkon například při úlohách zpracování obrazu,“ uvedl Zelinka.

„Za druhé námi navržená metoda vykazuje jistou novost a účinnost v porovnání s tradičními optimalizačními technikami založenými na gradientu a jinými evolučními algoritmy. I v tomto případě nejde o vítězství jednoho či druhého algoritmu, ale o jejich inovativní použití,” doplnil.

Podle autorů se metoda rovněž ukazuje jako velmi slibná pro aplikaci v jiných oblastech strojového učení a klasifikace. „Tím, že v tomto směru využijeme další nové technologie, jako jsou například kvantové počítače nebo jejich hardwarové simulátory, bude možné tento přístup dále vylepšit a rozšířit a přispět tak k pokroku ve výše zmíněných oblastech,“ řekl Zelinka.

Umělé neuronové sítě (ANN) a systémy na nich založené (např. i GPT) se staly klíčovou součástí mnoha moderních technologií, které se používají v různých oblastech, jako je rozpoznávání obrazů nebo zpracování textu. Jsou velmi užitečné rovněž v medicíně, například při diagnostice některých onemocnění nebo při řízení zdravotní péče. Tyto sítě jsou inspirovány lidským mozkem a skládají se z propojených "uzlů" neboli neuronů, které spolupracují a učí se z dat. Trénování těchto sítí je ale stále velkou výzvou, protože je složité optimalizovat velký počet parametrů.

Zdroj: VŠB – Technická univerzita Ostrava | Text: Martina Šaradínová, Pr manažerka projektu REFRESH

Ruth Tachezy v podcastu Spotlight: Největší chyba za covidu. Nedokázala jsem si představit, co se stane, líčí viroložka

National Institute of Virology and Bacteriology

„Doufala jsem, že šíření covidu-19 nebude tak rychlé a nebude celosvětové,“ popisuje molekulární viroložka Ruth Tachezy, v čem pandemii nového onemocnění před pěti lety podcenila. Česko se podle ní s pandemií popasovalo dobře, největší problémy vidí zpětně v komunikaci státu.

„Za největší chybu u nás považuji absenci správné a včasné mediální komunikace,“ komentuje pandemické období covidu-19 Tachezy. Kvůli tomu vznikaly ve veřejném prostoru mezery, které byly vyplňovány ne vždy důvěryhodnými informacemi. „Byť to byli odborníci, kteří měli v dané problematice vzdělání, tak bohužel jejich komunikace byla velmi škodlivá,“ vysvětluje viroložka.

V květnu 2021 byla ustanovena mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES), která fungovala jako odborný poradní orgán ministerstva zdravotnictví. „Teprve v této chvíli jsme si všichni uvědomili, jak je důležité spolupracovat,“ konstatuje Tachezy. To, co se totiž zdálo jako správné řešení pro virologa, nemuselo být nutně funkčním řešením pro demografa nebo právníka.

„Byla to velká škola. Je skutečně nutné, aby v rámci připravenosti spolupracovaly multioborové skupiny. Rozhodovat totiž na základě limitovaných dat tak, aby nevznikly žádné chyby, je velice náročné,“ popisuje v rozhovoru pro Spotlight Tachezy.

Celý rozhovor si můžete pustit na stránkách aktualne.cz nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Vyšly první společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí

Akademie věd České republiky

O česky a německy psané literatuře z českých zemí se dosud vyprávělo v oddělených příbězích. Právě vydaná kolektivní publikace Tvořeni literaturou. Společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí (1760–1920) poprvé nahlíží vývoj literatury u nás jako celek. Knihu edičně připravili Václav Smyčka a Václav Petrbok z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, který ji vydal společně s nakladatelstvím Akropolis.

Publikace sleduje napříč česky i německy psanou literaturou způsoby, jimiž literární díla znázorňovala a utvářela vnímání, jednání a cítění člověka dlouhého 19. století. Vypráví při tom o vzestupu, nacionalizaci a krizi sebeobrazu člověka spojeného od osvícenství s vírou ve schopnost kultivovat a harmonizovat své nitro.

Vedle slavných osobností, jako jsou Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová, Adalbert Stifter, Marie von Ebner-Eschenbach či Franz Kafka, se zde potkávají i stovky dnes méně známých a zapomenutých autorů a autorek, kteří inovovali literární výrazové prostředky a společně utvářeli moderní obraz člověka.

Co si z četby knihy Tvořeni dějinami může odnést dnešní člověk? Podle Václava Petrboka „přesvědčení, že literatura měla významnou roli při utváření novodobé společnosti v českých zemích, zejména v onom „měšťanském“ 19. století, a to bez ohledu na užívaný jazyk.“ Václav Smyčka doplňuje: „Především uspokojivý pocit, že literatura naší vlasti je mnohem bohatší a pestřejší, než jsme čekali. Žilo zde mnoho skvělých autorů a autorek, o nichž jste se ve škole a v literárních dějinách nemohli nic dozvědět, protože nepsali česky, na jejichž výkonech ale pozdější vývoj i české literatury a kultury stavěl.“

Kdy vznikla myšlenka napsat společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí, jak je kniha koncipována, s čím se tvůrci knihy nejvíce potýkali a k čemu by vztah obou literatur připodobnili? – odpovědi obou editorů jsou k dispozici v rozhovoru na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Tvořeni literaturou. Společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí (1760–1920)

Zdroje: O knize Tvořeni literaturou s Václavem Smyčkou a Václavem Petrbokem | Akademie věd České republiky

Prvním populacím invazního raka červeného se na Slovensku bohužel daří

Fakulta rybářství a ochrany vod JU

Nedávná studie Borise Liptáka a kolegů publikovaná v časopise BioInvasions Records dokumentuje první výskyt invazního raka červeného (Procambarus clarkii) na Slovensku. Tento druh, původem z jižních oblastí Spojených států a severního Mexika, je celosvětově nejrozšířenějším a nejinvaznějším druhem raka. Je známý svou přizpůsobivostí, schopností vytlačovat původní druhy a narušovat místní ekosystémy.

Díky spolupráci se slovenskými kolegy byla získána data o jeho výskytu na dvou přírodních lokalitách, které jsou napájeny termálními prameny. První lokalita se nachází u Turčianských Teplic ve středním Slovensku, pod komerčním zařízením pro chov akvarijních živočichů (nejpravděpodobnější zdroj populace díky únikům). Tato populace je zatím relativně omezená ve svém rozšíření. Druhá lokalita se nachází přibližně 150 km jižně, poblíž Komárna, a nedávné nálezy naznačují rychlé šíření v této oblasti, pravděpodobně v důsledku vypouštění raků nezodpovědnými chovateli.

Obě populace jsou velmi početné a dobře etablované. Od jejich prvního zaznamenání na jaře 2023 byla zahájena monitorovací a ochranářská opatření s cílem snížit jejich počet a omezit jejich další šíření. Dosud bylo díky koordinovanému úsilí místních partnerů – především Národního parku Veľká Fatra a Chráněné krajinné oblasti Dunajské luhy, odchyceno desetitisíce jedinců.

Podrobné informace lze nalézt v původním článku: Lipták, B., Prati, S., Oficialdegui, F.J., Apfelová, M., Pekárová, S., Kautman, J., Janský, V., Kouba, A., 2024. First populations of invasive red swamp crayfish flourish in Slovakia. BioInvasions Records 13: 825–841. https://doi.org/10.3391/bir.2024.13.3.20

Zdroj: Fakulta rybářství a ochrany vod JU | Autor: doc. Antonín Kouba

AMULET pro šťastný start ve vědě

MATFYZ

Potkají se Francouz, Slovák a Ital… Tak by mohla začínat nejedna anekdota, ale v našem případě tak začala spolupráce studentů v rámci projektu AMULET pod vedením dr. Dominiky Zákutné z Katedry anorganické chemie Přírodovědecké fakulty UK.

Fyzik Romain Conan (R.C.), který studoval také na Matfyzu, a dva chemici Štefan Hricov (Š.H.) a Cristian Pilloni (C.P.) v rámci svých doktorátů rozvíjejí syntézu nových nanomateriálů s přesně definovanými strukturními i fyzikálně chemickými vlastnostmi. Jak hodnotí ze svého pohledu práci v tak velkém projektu a jaké cesty do budoucna jim otevírá? Proč vyměnili jižní Francii nebo Sardinii za Českou republiku? A proč je baví pohybovat se na pomezí chemie a fyziky? Nad tím vším jsme s nimi a jejich vedoucí Dominikou Zákutnou (D.Z.) přemýšleli přímo v jedné z laboratoří, kde svůj výzkum provádějí.

Spolupráce v rámci projektu AMULET je nesmírně široká. Jaké části se věnuje vaše skupina?

D.Z.: Naše skupina se zaměřuje hlavně na syntézu multifunkčních nanomateriálů v 0D měřítku (Jako 0D se označují nanomateriály v měřítku menším než 100 nm ve všech směrech – pozn. red.). Takže připravujeme nanočástice, které mají žádané magnetické, elektrické nebo optické vlastnosti, a pak se snažíme definovat jejich odpověď na nejrůznější vnější faktory. Podstatu určité odpovědi pak hledáme v mikrostruktuře konkrétního nanomateriálu.

Ještě zajímavější je cílené spojování více různých vlastností v jednom materiálu a jejich definování na základě vnitřní struktury. V rámci projektu pak tyto 0D materiály slouží k přípravě komplexnějších nanomateriálů požadovaných vlastností. Takže naše práce je, řekněme, jedním ze základních kamenů.

Pracujeme s kovy nebo různými oxidickými materiály se specializací hlavně na syntézu spinelových a perovskitových struktur.

Co je podle vás na této práci nejzajímavější?

D.Z.: Podle mě je pro studenty nejzajímavější fakt, že nejde o jednooborovou činnost. Spojujeme chemii s fyzikou a také se simulacemi na základě teoretických predikcí. Dva členové týmu jsou chemici, jeden fyzik. A nakonec fyzik dokáže dělat chemickou syntézu a chemici dokážou dělat fyziku. Takže díky tomu získávají znalosti napříč obory včetně příslušného teoretického zázemí.

Navíc se konkrétně naše skupina specializuje na charakterizování vlastností připravovaných nanomateriálů prostřednictvím pokročilých technik, zejména s využitím neutronového a synchrotronového záření. Takže jsme v úzké spolupráci se špičkovými pracovišti, která mají k dispozici neutronové reaktory nebo synchrotrony. To určitě není samozřejmá a běžná věc. Přínosné je i poznání organizace výzkumu na takových zařízeních, kdy se musí podávat vědecký návrh na experiment, ten se následně v rámci soutěže hodnotí komisí a celý proces pokračuje až k možnosti provést konkrétní měření, pokud je návrh hodnocen jako kvalitní a přínosný.

C.P.: Pro mě jako studenta je to velká výzva. Pohybujeme se na pomezí chemie a fyziky a já jsem původním školením chemik, takže zvládnout všechny fyzikální koncepty do detailu není opravdu úplně snadné. Aktivně se ale v této věci školím, abych s tím vším dokázal nakládat. A určitě je také velkou výzvou práce s nejlepšími světovými pracovišti v rámci pokročilého testování. Když si člověk uvědomí, že komunikuje s laboratořemi, v nichž jsou mnohdy nejlepší vědci světa, tak to opravdu někdy není snadné. Ale dává mi to hodně a celé to prostředí mě doslova nutí být lepší a lepší…

… abyste nakonec zjistil, že chemie je jen součástí fyziky…

Tak řekl bych, že chemie není jen součástí fyziky. Přeci musím svůj obor trochu bránit… Ale je fakt, že když se pohybujeme v nanoměřítku, tak už oba ty obory jdou paralelně spolu. A pokud se posuneme do ještě menších škál, tak už se opravdu prolínají tak, že je někdy nelze odlišit. Takže ten váš vtip platí i neplatí zároveň.

R.C.: V mém případě je to právě naopak, protože jsem především fyzik a musím se naopak učit hodně z chemie. A je to opravdu zajímavé, protože jak už zmínil Cristian, v nanorozměrech vlastně nelze dělat chemii bez fyziky a fyziku bez chemie. A speciálně při spojování různých vlastností materiálu prostě musíte využít kombinaci fyzikálních i chemických technik.

Takže člověk musí vykročit ze své komfortní zóny, kde si je jistý. Ale to je pro další vědecký růst naprosto skvělé.

Š.H.: Já jsem to měl o něco jednodušší, protože jsem vystudoval bakalářskou chemii, ale pak jsem nastoupil na meziooborové studium chemie a fyziky materiálů, takže jsem se setkal o něco dříve s oběma pohledy a také jsem měl asi více času, aby se mi v hlavě propojovaly.

Pro mě je v tomto projektu nejzajímavější, že na konkrétním vzorku pracuju od začátku až do konce a projdu si tak úplně všechny nutné kroky, od syntézy přes měření až po charakteristiku vlastností. Takže znám celou cestu konkrétního vzorku a sám poznávám její vnitřní závislosti, například jak moc syntéza ovlivňuje konečné vlastnosti. Nejsem odkázaný na data dalších a to je nesmírně obohacující zkušenost.

Jak se tato po všech stránkách pestrá skupina dala dohromady?

D.Z.: Víte, jak začíná dobrý vtip? Potkají se Francouz, Slovák a Ital… Ale doopravdy moje skupina vznikla vlastně pozvolně. Mým prvním studentem byl Štefan, kterého jsem zapojila do laboratorní práce už v průběhu jeho bakalářského studia. To dělám dost pravidelně, že oslovuji motivovanější studenty a nechám je vyzkoušet něco v laboratoři. A některé to baví natolik, že u toho hned zůstanou.

Zajímavý případ je Romain, který byl jako student fyziky na Erasmu na Matematicko-fyzikální fakultě v době covidu. Tehdy bylo všechno online, ale on se zajímal i přesto o laboratorní práci a chtěl si to vyzkoušet doopravdy. Tak jsme se dohodli a Romain udělal spoustu skvělé práce, až se člověk diví, že fyzik někdy dokáže dělat lepší syntézy než chemik. Pak se vrátil do Francie, kde dostudoval magisterské studium, a následně mě kontaktoval, zda by se mohl vrátit do mé skupiny jako doktorand.

Cristian se sem dostal přes mé vazby na univerzitu v italském Cagliari, kde rozvíjíme spolupráci ohledně magnetických a oxidických materiálů. Byl tu už na Erasmu, kdy jsem byla školitelkou jeho magisterské práce. A protože je nesmírně pečlivý a hloubavý, tak jsem ho po dohodě s italskými kolegy také vzala na doktorské studium do Prahy.

Konkrétní rozhodnutí o další kariéře většinou nezávisí jen na odborných parametrech, ale má nepochybně i nějaký osobní a sociální rozměr. Okouzlila vás tedy něčím dalším Česká republika?

C.P.: Samozřejmě, že jsem si Českou republiku docela oblíbil, ale je to vždycky těžké rozhodnutí, zda a kde strávíte čtyři další roky svého života. Fakt je, že Praha je krásné historické město, nicméně mě u vás zaujal především propracovaný systém veřejné dopravy. Vím, že to mnoho lidí bere jako samozřejmost, ale já pocházím z malé vesničky na Sardinii, pak jsem studoval v Cagliari, což je ve srovnání s Prahou také malé město, a vaše veřejná doprava mě prostě uchvátila.

Ale hlavní vliv na mé rozhodnutí měla naše skupina a celkové prostředí, ve kterém člověk pracuje a studuje, že má velkou volnost v rozhodnutích, co konkrétně chce dělat.

R.C.: Pocházím z jihu Francie, a proto mi připadá, že Česká republika je skvěle umístěna v rámci Evropy. V podstatě je všude blízko, což platí i o velkých výzkumných centrech, s nimiž spolupracujeme. A také jsem se na Erasmu zamiloval do Prahy. Takže je to asi podobné, jak zmínil Cristian. Naše skupina navíc pracuje na projektu, který je pro další kariéru z mého hlediska hodně přínosný, a jsem v ní velmi rád.

Š.H.: Jako Slovákovi je mi Česká republika velice blízká, takže ten sociální rozměr celé věci byl pro mě hodně podstatný. Ale stejně důležité jsou všechny možnosti, které tu pro výzkum máme, všechny zkušenosti a celý náš tým, to mohu jen potvrdit.

Když se ještě vrátíme do vzdálenější minulosti, jak jste vnímali fyziku a chemii, nebo obecně přírodní vědy, na střední škole?

C.P.: Pro mě je to podružná otázka. Vybral jsem si sice střední školu se zaměřením na přírodní vědy, která připravovala na univerzitní studium stejného zaměření, ale z mého pohledu byl trochu problém, že jsem se tam nedozvídal zdaleka všechno, co mě zajímalo nebo co jsem chtěl. A na to jsem zareagoval tak, že jsem začal se samostudiem ve velkém. To mě naučilo samostatnosti, kterou jsem později tolik využil na vysoké škole. Shrnul bych to tak, že střední škola mě moc nemotivovala, ale vlastně mě mimoděk naučila, jak studovat. Chápu, že to někomu bude znít trochu podivně…

R.C.: … já chtěl být jako dítě veterinář. Ale na střední škole jsme měli už ve druhém ročníku možnost seznámit se s nanomateriály. Takže jsme chodili na návštěvy různých výzkumných ústavů a podobně. Od té chvíle jsem věděl, že chci pracovat v oblasti nanotechnologií. Sestavil jsem si další výuku tak, aby se zaměřovala právě tímto směrem, a následně jsem pokračoval i na vysoké škole. Od takových dvanácti let mě tedy tato oblast intenzivně zajímá.

Š.H.: Podobně jako Romain, já měl původně plán být lékařem, takže jsem neopomíjel předměty jako biologie nebo chemie. Jenže pak jsem se začal účastnit fyzikální olympiády a chemické olympiády. Na gymnáziu jsem se seznámil s kategorií A chemické olympiády, kde jsem poprvé poznal fyzikální chemii, takže se to všechno nějak propojilo, měl jsem i nějaké programátorské schopnosti.

Projekt AMLUET je mimořádně ambiciózní a široce zaměřený. Jaká z toho pro vás vyplývají rizika?

D.Z.: Pro náš tým konkrétně bylo největší výzvou dosažení syntézy monodisperzních částic, aby například jejich morfologie byla v celém vzorku stejná, aby měly stejnou velikost apod. V současnosti totiž většina publikací diskutuje materiály, které mají dost různorodou vnitřní strukturu, a pak i jejich vlastnosti, nebo přesněji odpovědi na vnější podněty, je možné definovat jen nějak průměrně.

Naším cílem tedy bylo připravit skutečně monodisperzní částice s přesně definovanými vlastnostmi. A to se nám doposud podařilo v průběhu prvního roku už u mnoha vzorků, všechny naše nanomateriály lze také velmi dobře nezávisle replikovat a jejich syntézu přesně řídit.

Teď máme před sebou další úkol, to už jsem naznačila v úvodu. Tím je řízení více fyzikálních vlastností najednou, což znamená udělat druhou homogenní vrstvičku na předchozích plně charakterizovaných nanočásticích z jiného materiálu. I tady už máme velmi slibné výsledky, i když konkrétní syntézy je v mnoha případech ještě nutné lépe promyslet.

A konečně je tu riziko měřítka. Je zřejmé, že laboratorní příprava nějakého malého množství vzorku se liší od výroby ve větším měřítku.

Samozřejmě, musíme počítat i s komplikacemi při využívání pokročilých metod charakterizace na velkých výzkumných infrastrukturách, ale to můžeme ovlivnit jen do určité míry. A musím konstatovat, že náš tým už získal v těchto institucích docela velkou důvěru.

Pokud je vaše práce už mezinárodně uznána, například v neutronové komunitě, určitě je to významné i pro všechny další případné projekty do budoucna. Přemýšlíte už o budoucnosti nejen v rámci projektu AMULET, ale i celé své další kariéry?

Š.H.: Po skončení doktorátu zvažuji kariéru v průmyslu. Samozřejmě, člověk musí být flexibilní a otevřený. Takže pokud by byla nějaká atraktivní nabídka z hlediska tématu v akademické sféře, tak se tomu nebráním. Prioritně bych ale chtěl své poznatky přenést do průmyslu, pravděpodobně spíše v rámci Evropy, než přímo v České republice, i když i tady už se pomalu rozvíjejí nová odvětví, která budou toto know-how potřebovat.

C.P.: Ve spojení s tímto projektem je, samozřejmě, mým cílem naplnit všechny záměry, které před naším týmem ještě stojí. A z mého osobního hlediska doufám, že mi projekt pomůže k vědeckému růstu a že na jeho konci už budu etablovaným vědcem. Určitě mi v tom pomáhají kontakty s vynikajícími pracovišti po celé Evropě a hlavně se skvělými vědci. O tom už jsem trochu mluvil. A po skončení doktorátu se před námi všemi otevírají dvě možnosti. Jít do praxe, nebo zůstat v akademické sféře. V danou chvíli ještě opravdu nevím, která z cest pro mě bude lepší. Obě mají svá pro i proti a myslím, že v mém případě to ukáže až čas.

R.C.: To je opravdu těžká otázka, protože AMULET nám otevírá spoustu možností. Můžeme se dále věnovat chemii i fyzice, a to jak v soukromých firmách, tak v akademické sféře. Navíc jsme v kontaktu s výzkumnými infrastrukturami, takže můžeme pokračovat i tam, například v rámci neutronové vědecké komunity. Ale můžeme to také všechno nějak střídat a přitom zůstat v akademické sféře. Momentálně je o naše obory v tomto pojetí veliký zájem a nepochybně se budou otevírat další a další pracovní místa i v akademické sféře. Je ale těžké odhadnout, co všechno přijde. Rozhodně si nemyslím, že bychom měli o práci nouzi.

Cílem projektu AMULET (Advanced MUltiscaLe materials for key Enabling Technologies) je vyvinout progresivní, tzv. multiškálové materiály se širokým aplikačním potenciálem, např. v elektrotechnice, lékařství či environmentálních technologiích. Na projektu spolupracuje 8 partnerů. Koordinátorem je Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, dalšími členy konsorcia pak jsou IOCB Prague – Institute of Organic Chemistry and Biochemistry, Přírodovědecká fakulta UJEP, Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR, v.v.i., Fyzikální ústav Akademie věd ČR, Matematicko-fyzikální fakulta a Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Ústav jaderné fyziky AV ČR a VŠCHT Praha. Projekt získal finanční podporu z OP Jan Amos Komenský Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a je spolufinancován z fondů EU.

Zdroj: MATFYZ

Nová ochrana pred požiarmi bola inšpirovaná izraelským protiraketovým systémom

VEDA NA DOSAH

Podľa vynálezcov revolučného protipožiarneho systému už nestačí bojovať proti požiarom len vodou a tradičnými prostriedkami.

Čoraz častejšie a ničivejšie požiare podnietili Gadiho Benjaminiho a Dr. Adi Naor Pomerantzovú do vývoja inovatívneho protipožiarneho systému, ktorý je inšpirovaný protiraketovým obranným systémom Iron Dome.

Nový koncept protipožiarneho systému s názvom FireDome z dielne izraelského startupu vystreľuje inteligentné kapsuly na vytvorenie skutočného protiplameňového štítu.

Vo vojne s ohňom

„Rovnako ako vo vojne s požiarmi bojujú hasiči, ktorí pôsobia ako pechota a lietadlá, ktoré sú vzdušnými silami, ale neexistuje žiadne podporné delostrelectvo. A to je presne to, čo rozvíjame,“ uviedol pre Times of Israel Gadi Benjamini, spoluzakladateľ a generálny riaditeľ spoločnosti.

Myšlienka sa zrodila pri pozorovaní protiraketového systému Iron Dome v akcii, ktorý je nasadený na ochranu Izraela. „Pýtal som sa sám seba, čo by sa stalo, keby sme použili na obranu pred ohňom podobný prístup, aký máme pri nepriateľských raketách. Zachytili by sme plamene skôr, ako sa dostanú do obytných oblastí?“ pokračuje Benjamini.

Ochrana systému FireDome

FireDome je navrhnutý ako dvojstupňový systém na vytvorenie nedobytnej bariéry vo forme bezpečnej vzdušnej kupoly nad osídlením.

Prvým kľúčovým prvkom je odpaľovač inteligentných kapsúl, ktoré sa podobajú guličkám. Vo vzduchu sa otvoria a uvoľnia ekologický retardér, čím vytvoria bariéru, ktorá blokuje postup plameňov.

Druhá úroveň obrany je zverená umelej inteligencii, ktorá pomocou siete senzorov a kamier deteguje horúce miesta a lietajúce uhlíky. Tie sú vďaka cielenému zásahu systému okamžite uhasené.

„Cieľom je chrániť 360-stupňovú oblasť, ako je kupola, takže aj keď niekoľko iskier prejde cez primárnu bariéru, sú okamžite neutralizované,“ vysvetľuje generálny riaditeľ.

Testovanie systému

FireDome plánuje testovať svoj technologický štít v Izraeli od mája vo vysokorizikových oblastiach, ako sú zalesnené oblasti alebo kopce okolo Jeruzalema.

Skutočným testom však budú Spojené štáty, kde chce startup začať testovať v roku 2026, a to najmä v oblastiach sužovaných čoraz ničivejšími požiarmi v Los Angeles a San Franciscu. Samotná Kalifornia bola minulý týždeň dejiskom zúriacich požiarov, ktoré spôsobili škody vo výške viac ako 150 miliárd dolárov.

„Je príliš skoro na vyvodenie definitívnych záverov, ale náš systém by mohol v takýchto prípadoch niečo zmeniť,“ hovorí Benjamini.

„Už si nemôžeme dovoliť bojovať s požiarmi len vodou a tradičnými prostriedkami,“ Gadi Benjamini.

Voda už nestačí

Zakladatelia systému FireDome vedia, že majú málo času na demonštráciu účinnosti svojho technologického štítu. Spoločnosť preto urýchľuje svoj rozvoj, čiastočne vďaka financovaniu investorov do klimatických technológií vo výške 4,5 milióna dolárov.

„Už si nemôžeme dovoliť bojovať s požiarmi len vodou a tradičnými prostriedkami,“ uzatvára Benjamini.

Ak sa ukáže, že intuícia mladých vynálezcov má praktické výsledky, čoskoro by sme mohli vidieť sieť technologických dómov chrániacich našu krajinu pred hrozbou požiarov.

Zdroje: FireDome, Times of Israel

Škodlivé plyny v chladničkách by mohli nahradiť plastické kryštály

VEDA NA DOSAH

Plastické kryštály prinášajú nádej pre ekologickejšiu prevádzku chladiacich zariadení.

Tím výskumníkov z austrálskej Deakin University vyvinul materiál, ktorý by mohol nahradiť chemikálie emitujúce skleníkové plyny používané v chladiacich zariadeniach a klimatizáciách.

Plastické kryštály

Najnovší výskum, publikovaný začiatkom januára 2025 v časopise Science, priniesol plastické kryštály, ktoré dokážu fungovať ako chladivá bez vplyvu na globálne otepľovanie. „Plastické kryštály majú potenciál podstatne ovplyvniť pokrok v udržateľných chladiacich technológiách,“ uviedla Jenny Pringleová, profesorka a materiálová vedkyňa z Deakin University a hlavná autorka štúdie.

Plastické kryštály patria do barokalorickej triedy materiálov. Absorbujú teplo, keď sa molekuly transformujú z usporiadanej na náhodnú kryštálovú štruktúru. Tento jav bol už predtým demonštrovaný v laboratóriách, ale tím profesorky Pringleovej tvrdí, že vytvoril prvé barokalorické materiály, ktoré absorbujú teplo pri teplotách dostatočne nízkych na domáce chladenie.

Ako píše portál Tech Chemical Engineer, progresívny materiál však stále „nie je dostatočne vyvinutý na to, aby nahradil súčasné plyny“ pre vysoký tlak potrebný na preskupenie molekúl v plastických kryštáloch. V laboratóriu dokázali plastické kryštály absorbovať teplo iba pod tlakom stokrát väčším, než aký je v atmosférických podmienkach.

„Potrebujeme materiály, ktoré vykazujú dostatočný barokalorický účinok pri aplikácii malého aplikovaného tlaku. Tieto menšie tlaky umožnia dosiahnutie chladenia s menším príkonom energie,“ vysvetlila Pringleová.

Problém súčasných chladív

Väčšina chladiacich technológií používa kvapaliny nazývané fluorované uhľovodíky (HFC) potrebné na absorbovanie tepla. Ako píše portál Co2news.sk, ide o zlúčeniny obsahujúce iba atómy vodíka, fluóru a uhlíka. Hoci tieto látky výrazne nepoškodzujú stratosférickú ozónovú vrstvu, uvoľňujú skleníkové plyny, ktoré môžu byť tisíckrát silnejšie ako CO2.

HFC sa rozšírili v chladiacich a klimatizačných zariadeniach v priebehu rokov 1990 a 2000, keď sa ich predchodcovia – notoricky známe chlórfluorované uhľovodíky poškodzujúce ozónovú vrstvu (CFC) – začali postupne vyraďovať na základe Montrealského protokolu z roku 1987.

Výskum v decembri 2024 zistil, že hladiny HFC v atmosfére sú oveľa vyššie, ako naznačujú oficiálne údaje. Globálne postupné znižovanie HFC tiež vyvolalo zvýšenie cien chemikálií, čo viedlo k čiernemu trhu s lacnými neregulovanými chladivami. Správa Agentúry pre vyšetrovanie životného prostredia (EIA) z apríla minulého roka našla dôkazy o organizovaných zločineckých skupinách, ktoré nelegálne pašujú HFC do krajín EÚ s najprudším nárastom cien.

Zdroj: Deakin University, Tech Chemical Engineer, Science, Co2news.sk

VEDA NA DOSAH

Matematika odhaluje skryté vzory sítí

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Matematika je často vnímána jako neosobní a odtažitá věda plná vzorců a čísel. Samuel Braunfeld z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, řešitel projektu JUNIOR STAR, vnímá matematiku jinak. Vidí v ní fascinující svět, kde se jazyk a logika protínají, aby rozkryly komplexní struktury, které ovlivňují náš každodenní život.

Jeho výzkum propojuje abstraktní teorii modelů s praktickým studiem složitých sítí, jako jsou počítačové systémy, sociální sítě nebo biologické struktury. Výsledky jeho práce mohou přinést nejen nové teoretické poznatky, ale i praktická řešení pro správu dat a zpracování informací.

Cesta Samuela Braunfelda ke studiu matematiky byla spletitá. Jednu dobu dokonce zvažoval studium literatury. Nakonec ho však matematika, představující podle něj nekončící intelektuální výzvu, okouzlila. Jeho zvědavost vzbudila zejména teorie modelů.

„Teorie modelů je podmanivá, protože se soustředí na jazyk a interpretaci,“ říká řešitel projektu. „Je to jako být součástí vtipu, kdy jazyk neustále interpretujete jinak, než jste zamýšleli, a na konci se dostanete k důkazu, který vás překvapí.“ Právě tato kombinace jasné logické struktury a kreativního přemýšlení tvoří páteř jeho současného výzkumu.

Teorie modelů jako klíč k dekódování sítí

V rámci svého projektu JUNIOR STAR zkoumá, jak by se teorie modelů dala aplikovat na různé typy sítí. Ty se vyskytují všude kolem nás – od sítě mezilidských vztahů přes složité počítačové systémy až po biologické procesy v našem těle.

Ačkoliv se na první pohled mohou zdát tyto sítě velmi odlišné, jeho hypotéza je jednoduchá: každou síť lze zařadit do jedné ze dvou kategorií. Buď je natolik strukturovaná, že ji lze rozdělit na jednodušší části, které spolu snadno komunikují, nebo je tak složitá, že se žádná zjednodušující analýza nehodí. „Není žádná střední cesta – buď se síť rozpadá na přehledné komponenty, nebo je tak složitá, že s ní musíme zacházet jako s celkem,“ říká Braunfeld.\

Efektivní reprezentace sítí

Pokud se hypotéza potvrdí, výzkum by mohl výrazně přispět k pochopení, jak a kdy lze se sítěmi efektivně pracovat a ukládat je s minimálními nároky na kapacitu i čas. Výsledky projektu nejenže prohloubí porozumění vztahu mezi zdánlivě vzdálenými obory – modelovou teorií a kombinatorikou – ale mohou také ovlivnit další oblasti.

Klíčovým cílem projektu je zjistit, kdy jsou sítě dostatečně jednoduché pro další zpracování. „Výzkum poskytne zásadní poznatky o tom, v jakých prostředích mohou konkrétní programovací techniky efektivně fungovat,“ vysvětluje doktor Braunfeld. Tyto poznatky jsou důležité pro rozvoj informatiky i správu velkých datových systémů.

Nový tým spolupracuje s odborníky z Evropy i USA

Jeho výzkum má také mezinárodní přesah. Doktor Braunfeld pracuje s odborníky z Evropy i z USA. Zkušenosti z různých výzkumných prostředí mu pomáhají nejen při vědecké práci na projektu, ale i při vedení vlastního týmu, který díky podpoře GA ČR sestavil. „Vedení týmu je pro mě nová výzva, ale zároveň příležitost podpořit mladé výzkumníky a pomoci jim rozvíjet jejich vlastní nápady,“ dodává s nadšením.

Zdroj: Grantová agentura ČR

Granty JUNIOR STAR jsou určeny pro excelentní začínající vědce, kteří získali titul Ph.D. před méně než 8 lety a kteří již publikovali v prestižních mezinárodních časopisech a mají významnou zahraniční zkušenost. Díky pětiletému financování s možností čerpat až 25 milionů Kč umožňují granty JUNIOR STAR vědecké osamostatnění a případné založení vlastní výzkumné skupiny. Na podporu dosáhne pouze zlomek podaných projektů. Od roku 2024 bylo podpořeno 17 z celkových 175 návrhů projektů.

Pozitivně driftující rádiové záblesky ve sluneční erupci

Astronomický ústav AV ČR - Novinky

Sluneční erupce jsou známy jako zdroje elektromagnetického záření, nejčastěji je v jejich kontextu zmiňováno záření v chromosférických čarách nebo v rentgenové oblasti spektra. Důležité informace ale přenáší i záření v rádiové oblasti. Rádiová pozorování byla cílem výzkumu odborníků ze Slunečního oddělení ASU pod vedením Aleny Zemanové.

Sluneční erupce jsou důsledkem rekonexe magnetického pole. To se typicky vyskytuje v tzv. aktivních oblastech, které jsou na Slunci obvykle vymezeny výskytem známých slunečních skvrn. Během nejrůznějších procesů je do struktur magnetického pole aktivní oblasti pumpována energie. Za určitých podmínek se ovšem může stát taková struktura nestabilní a přehoupnout se do energeticky výhodnější konfigurace. Tento proces se obvykle označuje jako rekonexe magnetického pole nebo česky přepojení magnetického pole. Na první pohled se jedná téměř o explozi, protože tento jev je rychlý. Během několika minut až desítek minut se v oblasti s rozměrem pár tisíc kilometrů uvolní nepředstavitelné množství energie. Oblast rekonexe se prudce ohřeje na teploty až desítek milionů stupňů. Uvolňuje se elektromagnetické záření v celém spektru, urychlují se svazky nabitých částic a často se také vyskytne výron hmoty do koróny.

V kontextu erupcí se nejčastěji hovoří o jejich záření v chromosférických čarách, nejčastěji ve vodíkové čáře Hα, nebo o záření v rentgenové oblasti spektra. Například tok v oblasti měkkého rentgenového záření se používá pro klasifikaci síly erupcí. Naopak, tvrdé rentgenové záření, které má vysoké energie, je důsledkem tzv. netermálních procesů v erupci. Podobným indikátorem je i záření z opačné oblasti elektromagnetického spektra, rádiové vlny, které jsou velmi často opomíjeny.

Přitom rádiové vlny mají jednu obrovskou výhodu: bez většího omezení pronikají zemskou atmosférou a to včetně oblačné pokrývky. Rádiové záření Slunce lze tedy registrovat kdykoli je Slunce nad obzorem. Nevýhodou rádiového záření je to, že abychom dosáhli srovnatelného rozlišení s dalekohledem pracujícím ve vizuální oblasti, přístroj pro rádiové vlny musí být větší. Rádiové antény mohou být vskutku obří.

Rádiová pozorování Slunce mají v ASU velmi dlouhou historii, Sluneční oddělení provozuje celou řadu radioteleskopů na observatoři v Ondřejově, největší používaná anténa má průměr celých 10 metrů. I takto velký „dalekohled“ však sleduje Slunce jako jediný bod, podobně jako noční astronomové sledují jiné hvězdy. V klidném stavu je však Slunce jen slabým rádiovým zdrojem a tudíž je zde jistota, že jakékoli zvýšení rádiového toku musí být způsobeno probíhající erupcí.

V rádiovém spektru se projevují i slabší erupce a některé z nich mají v tomto oboru skutečně zajímavé projevy. To je případ i slabší erupce třídy C8.7, která na Slunci vzplanula 10. května 2014. I tato erupce byla pozorována sadou rádiových spektrografů, především těch z Ondřejova, které pokryly frekvenční rozsah 600–5000 MHz. Rádiová pozorování jsou vzorkována s poměrně vysokým časovým rozlišením (s kadencí sto měření za sekundu), což dovoluje detailně sledovat časový vývoj erupce. Rádiové datové sady byly doplněny snímky z observatoře Solar Dynamics Observatory, která se nachází na oběžné dráze Země a mimo jiné poskytuje detailní snímky sluneční koróny v ultrafialové oblasti spektra, a analyzovány společně.

Rádiová spektra odhalila výskyt tzv. pozitivně driftujících rádiových záblesků (slowly positively drifting bursts, SPDB), jejichž vznik a výskyt stále není uspokojivě vysvětlen. SPDBs jsou specifické tím, že jejich frekvence se s časem pomalu zvyšuje, což naznačuje pohyb rádiového zdroje směrem do oblastí s vyšší hustotou plazmatu. V minulosti byl individuální SPDB spojován například s pádem oblaku plazmatu v atmosféře, kdy záblesky vznikaly na hraně šířící se tepelné fronty. I pozorování SPDB ve skupině byla chápána jako důsledek pohybu plazmového svazku v helikálním magnetickém poli. Každopádně, ve vzniku rádiových záblesků hrají klíčovou roli svazky nabitých částic. A protože tyto částice cestují podél silokřivek magnetických polí, místa vzniku rádiových záblesků nemusí souhlasit s výskytem erupčních vláken.

Obrázek: Dynamická rádiová spektra z radiospektrografů v Ondřejově. Nahoře je spektrum v rozsahu 800–2000 MHz (radioteleskop RT5), dole pak v rozsahu 2000–5000 MHz (radioteleskop RT4). Na spektru je vyznačen výskyt jednotlivých pozitivně driftujících rádiových záblesků (SPDB), u nichž se s časem zvyšuje frekvence. Dále jsou pak označena vzplanutí typu III, která jsou spojována s pohybem rychlých elektronů ve strukturách magnetických polí. U nich naopak frekvence s časem klesá, což značí pohyb elektronů do oblastí s nižší hustotou, typicky tedy směrem ven ze Slunce.

Analýza dat v představovaném článku se zaměřila na propojení mezi vznikem SPDBs, změnami v magnetickém poli aktivní oblasti s erupcí a emisemi v různých částech spektra. Během studované erupce, která se zažehla v aktivní oblasti NOAA 12056, bylo pozorováno hned několik zajímavých struktur magnetického pole. Tak předně, v ultrafialové oblasti byla dobře patrná esovitě zahnutá vláknitá struktura, odborníky zvaná jako „sigmoid“, která bývá důsledkem klouzavé rekonexe a je obecně označována za předzvěst zažehnutí erupce. Sigmoid interagoval s magnetickým půldómem, co je útvar tvořený smyčkami magnetického pole, kdy jsou tyto na jedné straně ukotveny v magnetickém poli ve tvaru půlkruhu a směřují do opačné polarity, která se nachází ve středu tohoto půlkruhu. Interakce obou útvarů byla provázena zjasněními v ultrafialové oblasti spektra a vznikem SPDB. Práce identifikovala tři skupiny těchto jevů, které byly časově synchronizovány s určitými kroky magnetické rekonexe. SPDB byly identifikovány jako průvodci magnetického přepojení probíhajícího na velkých škálách.

Studie také ukázala, že SPDBs nejsou izolované jevy, ale jsou součástí komplexního procesu, který zahrnuje změny v magnetické konektivitě v celé aktivní oblasti. Tento proces zahrnuje nejen reorganizaci magnetického pole v místě erupce, ale i vznik nových magnetických propojení mezi různými oblastmi Slunce. Tento jev byl demonstrován na příkladu propojení mezi aktivními oblastmi NOAA 12056 a sousední NOAA 12055, kde také došlo k synchronizaci rádiové a UV emisní aktivity.

Změny konfigurace magnetického pole ve slunečních erupcích jsou velmi komplexním procesem a moderní pozorování nás neustále přesvědčují o tom, že v současnosti stále používaný zjednodušený model postavený na dvojrozměrné geometrii již nepostačuje pro popis reality. Je zapotřebí používat modely složitější, postavené na trojrozměrné formulaci, které připouštějí přestavby polí i v situacích, které dvojrozměrný model nedovoluje. S komplexnější morfologií nevyhnutelně narůstá složitost celého jevu, který se pak mimo jiné stává zdrojem neobvyklých rádiových vzplanutí.

Simultánní analýza časových řad rádiového záření s vysokým časovým rozlišením a dat obrazových v nejrůznějších oborech spektra tak dovoluje zlepšovat numerické modely těchto jevů. A tím mimo jiné přispívat k jejich pochopení s cílem umět tyto jevy v budoucnosti spolehlivě předvídat. Protože sluneční erupce jsou jedním z mála astronomických jevů, které mohou mít přímý vliv na kvalitu života člověka zde na Zemi.

Michal Švanda

Citace práce: A. Zemanová, M. Karlický, J. Dudík, J. Kašparová a J. Rybák, Slowly positively drifting bursts generated by large-scale magnetic reconnection, Astronomy & Astrophysics 690 (2024) A241

Zdroj: Astronomický ústav AV ČR - Novinky

Dvanáct let výzkumu vtělila do knihy o nepovedeném atentátu

Technická univerzita Liberec

Když se prvního máje 1949 ozvala ohlušující rána v liberecké ulici U Novostavby, psaly noviny o výbuchu plynu. Ve skutečnosti explodovala nálož, jež měla zasáhnout komunistické funkcionáře na tribuně před radnicí. Komunistická justice měla každopádně kauzu, která je dnes známá jako Krysličkova aféra a odstartovala sérii politicky motivovaných politických procesů. O této málo známé etapě liberecké historie napsala knihu naše absolventka Markéta Filla.

Nová kniha Krysličkova „teroristická skupina“ s podtitulem Poválečný Liberec a následky nepovedeného atentátu vychází z výzkumu, který Markéta Filla započala ve své diplomové práci na Katedře historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL. Autorka sbírala podklady pro knihu dlouhých 12 let.

Na rozdíl od většiny účelových a zmanipulovaných politických procesů 50. let měla tato kauza reálný základ v pokusu o protikomunistický odboj nebo jinými slovy také teroristický čin, že?

Ano, tak zvaná Krysličkova teroristická skupina připravovala v roce 1949 atentát na prvomájovou tribunu v libereckém centru. Cílem byli komunističtí funkcionáři. Nešťastnou náhodou ale připravovaná nálož vybuchla jinde a zničila dům v ulici U Novostavby, na místě dnešního rozšíření Krajské nemocnice Liberec. V troskách zahynul Kryslička a tři další muži – dva spolupracovníci Krysličky a otec jednoho z mužů, který nejspíš neměl se skupinou nic společného. Několik dalších obyvatel domu bylo vážně zraněno. V následném politickém procesu byli souzeni nejen skuteční, ale i pouze domnělí spolupracovníci Krysličky.

Kdo byli odsouzení lidé a jaké dostali tresty?

V hlavním procesu bylo odsouzeno šest lidí. Například Jan Šolc (otec Jana Šolce, někdejšího poradce prezidenta Václava Havla, pozn. redakce), který byl s obžalovanými coby vazební lékař ve styku. Všichni dostali na svou dobu vysoké tresty, které si z více než poloviny odseděli. Zmíněný Jan Šolc byl odsouzen do vězení na 13 let, za mřížemi strávil 8 let, Vojtěch Talík byl odsouzen na dvacet let, na následky podmínek ve věznici ale zemřel. Karel Kafka dostal trest 17 let vězení. Jediná žena, Jarmila Stolínová, byla odsouzena k 11 letům vězení. Na proces „Talík a spol.“ byla navázána řada dalších procesů s významnými osobnostmi Liberce – například s policejním velitelem či s běžnými občany.

Dá se dnes říci, kolik lidí bylo souzeno právem a kolik z obžalovaných se stalo oběťmi konstruktu Státní bezpečnosti?

Tresty napovídají, že se jednalo o proces, který byl pro režim významný. Nakolik byli ale odsouzení skutečně účastni na protistátní činnosti a nakolik šlo o konstrukci Státní bezpečnosti, a tedy čistě politický proces, je dnes těžké říci. Je logické, že se každý stát brání tomu, aby občané k vyjádření nespokojenosti s režimem užívali takto násilných prostředků. Ovšem musíme si uvědomit, jaké metody vyšetřovatelé volili. Byly nezákonné i v rámci omezené právní svobody tehdejšího Československa. Tresty tak hodnotím jako opravdu velmi tvrdé. Stejně tak dopady na rodinné příslušníky odsouzených. V jejich případě mluvíme o tak zvané mimosoudní perzekuci – byl jim zabaven majetek, u kterého museli následně složitě a ne vždy úspěšně reklamovat, že náleží jim a ne odsouzenému. Přišli o zaměstnání, museli se stěhovat, péče o děti byla pouze na nich. Kontakt s partnerem nebo rodičem byl velmi omezený a pro malé děti navíc často velmi traumatizující. Je to patrné třeba ze vzpomínek Milady Šolcové, která se snažila o udržování kontaktů otce se synem.

Vraťme se ještě na začátek vašeho výzkumu. Katedra historie FP TUL se intenzivně věnuje výzkumu politických procesů z 50. let minulého století. Proč jste si vybrala právě Krysličkovu teroristickou skupinu jako svoji diplomovou práci?

Téma práce mi nabídla Kateřina Portmann, která byla na katedře historie vedoucí mé diplomové práce. Ta mne také seznámila s Janem Šolcem – pamětníkem, který mi vyprávěl o příchodu do poválečného Liberce, práci svého otce a také o jeho odsouzení v politickém procesu navázaném právě na tak zvanou Krysličkovu teroristickou skupinu. Téma mě pak pohltilo.

Příběh skládaný po střípcích

Bylo už téma někde zpracováno? A jaké dokumenty jste musela prostudovat?

Do té doby jsem o Krysličkovi, ale ani o výbuchu domu v ulici U Novostavby neslyšela. Nebylo to vůbec téma a nebylo nikde zpracováno. Musela jsem proto pátrat v archivech. Protože ale hlavní složka k výbuchu byla skartována, skládala jsem příběh po střípcích, které se objevovaly v navazujících procesech. Hodně mi také pomohli pamětníci, když vzpomínali na své dětství či na své příbuzné. Dohromady jsem s knihou strávila dvanáct let, z toho první tři roky mi zabralo koncipování diplomové práce.

Proč jste se rozhodla téma zpracovat a vydat knižně a pro koho je kniha určena?

Možná to znáte – odevzdáte text, svážete diplomku, ale pak zjistíte, že něco chybí, nebo vám další archivní prameny ukáží, že je to malinko jinak. Nejprve jsem to zkusila doplnit formou odborného článku, ale zjistila jsem, že to nestačí a že chci celý příběh nejen uzavřít, ale hlavně přenést do povědomí Liberečanů. Diplomky totiž zůstávají často interní záležitostí, ale kniha má potenciál šířit příběh dál. Věřím navíc, že zaujme nejen na severu, protože v rámci československých poválečných dějin je to významná událost. Takových nebylo mnoho.

Podařilo se vám tedy příběh uzavřít?

Doufám. Ale samozřejmě už mám nějaké drobnosti, které bych ráda doplnila (smích).

Představte krátce Josefa Krysličku, jeho činnost za války a jeho vztah ke komunistickému režimu. Uvádí se, že byl za války partyzánem s „pochybnou pověstí“. Proč?

Josef Kryslička byl v období protektorátu četník. V té době to znamenalo, že balancujete mezi rolí kolaboranta s okupačním režimem a strážcem zákona. Kryslička si svou stranu jasně vybral nejpozději v květnu 1945, kdy byl prokazatelně členem partyzánské skupiny. Problematické je, že tato skupina se účastnila masakru německy hovořících obyvatel v Mladkově (okres Ústí nad Orlicí v dnešním Pardubickém kraji, pozn. redakce). A mnohé indicie naznačují, že byl přítomen i Josef Kryslička. Jestli to byl důvod, proč odešel do Liberce, to nevím. Ale i zde vystupoval jako hrdý partyzán a komunista. A jako takový se podílel na únorovém puči v roce 1948 a následné konsolidaci moci komunistické strany.

Přesto později připravoval teroristický čin namířený proti komunistické moci. Proč atentát skupina chystala? A do jaké míry šlo o fabulaci vyšetřovatelů?

Je těžké určit, co z informací ve vyšetřovacích a soudních spisech je pravdivé, a co je kompletní fabulace Státní bezpečnosti. Díky srovnání různých pramenů a pamětníkům, kteří zavzpomínali na samotný výbuch či odsouzené v politickém procesu, mohu vcelku určitě říct, že útok byl opravdu připravován. Jen shodou nešťastných okolností došlo k předčasné detonaci, která usmrtila tři odbojáře a otce jednoho z nich. Důvodem radikalizace Josefa Krysličky, který byl zřejmě hlavou celé skupiny, mohlo paradoxně být ‚čištění‘ oficiálních struktur od nekomunistických ‚kádrů‘. V druhé polovině roku 1948 byl Kryslička odvolán ze všech svých funkcí a politická perzekuce se dotkla i jeho přátel. Režim se stavěl zády k těm, kteří jej pomáhali budovat.

Když mluvíme o politických procesech, evokuje nám to zcela vykonstruované případy, kdy byli odsouzeni nevinní lidé, kteří se přiznávali na základě mučení a nehumánních praktik. I v tomto případě byla na začátku zpráva o výbuchu plynu. Není přeci jen možné, že to tak skutečně bylo, konstrukt o připravované explozi vznikl posléze a přiznání domnělých aktérů bylo nepravdivé a vynucené?

Domnívám se, že Kryslička a jeho přátelé skutečně připravovali výbuch, nejspíše u oné prvomájové tribuny. Podporují to zprávy pyrotechniků, které jsem dohledala v archivu. Nejspíše šlo o pozůstatky výbušnin z války. A vzpomínka jednoho z pamětníků, který vyprávěl, že v rodině se otcův podíl na přípravách výbuchu tradoval.

V kolik hodin a kde přesně došlo k výbuchu?

Exploze nastala 1. května 1949 v brzkých ranních hodinách v domě v ulici U Novostavby (v místě dnes vzniká nový nemocniční pavilon, pozn. redakce). Cílem však byla prvomájová tribuna před libereckou radnicí na dnešním náměstí Dr. E. Beneše. Respektive komunističtí funkcionáři a představitelé města, kteří na ní měli stát. Paradoxně zde měl být i MUDr. Jan Šolc, později odsouzený ve zmíněném politickém procesu „Talík a spol.“, navázaném na výbuch.

Proč se ale tehdy v novinách hovořilo ‚jen‘ o výbuchu plynu?

Zde potřebné prameny chybí, byly bohužel skartovány. Můžeme se tak jen domnívat, zda to vyšetřovatelé nepoznali, nebo nechtěli skutečnou příčinu šířit veřejně. Z navazujících politických procesů je patrné, že v počátečním pozastavení vyšetřování hrál svou roli tehdejší liberecký policejní velitel Ladislav Mádle. Za jeho působení byli údajní členové Krysličkovy skupiny vyšetřováni pouze pro neoznámení trestného činu, nikoliv ze spoluúčasti. Nakonec byl ale i Ladislav Mádle odstaven a souzen a Státní bezpečnost připravila s původně obviněnými velký politický proces.

Pomohl rodině a dostal 13 let

Původní verzi o výbuchu plynu rozporoval v kauze odsouzený lékař Jan Šolc. Proč byl nakonec také obžalován?

Jan Šolc působil jako městský lékař, byl tedy od začátku na místě výbuchu a podle vzezření trosek usoudil, že se nejedná o výbuch plynu. Sám ke skupině nepatřil, ale z titulu své funkce se setkával i se zadrženými ve vazební věznici. Tak přišel do kontaktu s Vojtěchem Talíkem a ostatními, kteří byli podrobeni nevybíravým vyšetřovacím metodám StB. Doktor Šolc se tehdy zachoval velmi lidsky a pomohl zadrženým zprostředkovat kontakt s rodinou, což se stalo základem jeho obvinění. Na to byla, pro potřeby procesu, naroubována obvinění další.

Základem obvinění Jana Šolce bylo, že jako městský lékař zprostředkoval kontakt s rodinou. Za to dostal 13 let? Jak to vnímáte? A jaká byla u jeho osoby právní kvalifikace?

Problém byl, jak to vnímal tehdejší režim – onen zprostředkovaný kontakt s rodinou byl klasifikován jako velezrada – připojil se tak totiž dle obžaloby ke skupině, která chtěla 'rozvrátit lidově-demokratické zřízení'. Zajímavé je, že Šolcovo obvinění, ač je doslova prošpikované dobovou propagandou, je mnohem konkrétnější než obvinění ostatních. Vysvětluji si to tak, že nevzniklo v hlavách estébáků, ale stálo na skutečné pomoci, kterou doktor Šolc poskytoval zadrženým ve vazební věznici. Ráda bych zmínila, že stejně lidsky se choval i k internovaným v poválečných táborech, kam byli posíláni ti, které společnost označovala za Němce.

Kdy proces začal a skončil? A jaké další procesy následovaly?

Proces byl velmi krátký, jak je pro politické procesy typické – obžalovaní se museli své výpovědi předem naučit. Během dvou dnů, 17. a 18. května 1951 se tak přiznali ke všem obviněním a vyslechli si rozsudek. V jeho odůvodnění soud naznačil návaznost na některé další procesy nejen na Liberecku. Za všechny zmíním proces s národně-socialistickým poslancem Emilem Weilandem. Ten se konal o rok dříve, ale měl dohru v navazujícím procesu o několik let později. A v tomto navazujícím procesu byl odsouzen i jeden z propuštěných z Krysličkovy kauzy, František Zima. Weilandův proces byl navázán na proces s Miladou Horákovou, a na něj naopak vyšetřovatelé našroubovali proces s ‚Krysličkovou skupinou‘. A tak dále. Vnikla tak široká síť vzájemně provázaných procesů a vykonstruovaných obvinění. Obvinění, která kdyby alespoň z poloviny odpovídala skutečnosti, neměl by komunistický režim šanci udržet se u moci. Proces ‚Talík a spol.‘, jak se údajná Krysličkova skupina nazývala, tak nebyl první, ale ani zdaleka poslední.

Jaké máte na svůj výzkum a novou knihu ohlasy a co jste se sama dozvěděla?

Kniha je ‚venku‘ vcelku čerstvě (vyšla před Vánoci, pozn. redakce), ale podle ohlasů, které se ke mně dostaly, se jí podařilo zasáhnout nejen liberecké čtenáře. To mne těší, protože v kontextu Československa se jedná o vcelku významnou odbojovou činnost, ač nepovedenou. Byl to komplikovaný příběh, se kterým jsem žila několik let. Ale ukázal mi, že dějiny skutečně nejsou černobílé a nelze vždy říci, že někdo je pouze padouch, nebo hrdina.

Učíte na základní škole s badatelským zaměřením v Praze. Jste ale stále v kontaktu s libereckou univerzitou?

Jsem. Díky Kateřině Portmann, vedoucí mé diplomové práce, mám dnes možnost oponovat některé další absolventské práce, které by si rozhodně také zasloužily vydat. Mám radost z toho, že moje Alma mater vychovává celou řadu skvělých historiků.

Zdroj: Technická univerzita Liberec | Adam Pluhař

Markéta Filla (* 1988) | Obor učitelství dějepisu a ZSV absolvovala na katedře historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL v roce 2014. V roce 2022 získala doktorát Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Zabývala se českými a československými dějinami. Disertaci zpracovala na téma Činnost československých tajných služeb v Berlíně mezi lety 1945-68. Učí na 2. stupni laboratorní základní školy v Praze na Žižkově.

Česká věda se může pyšnit významnými úspěchy, včetně vývoje genových terapií

BIOTRIN

V České republice se zhruba jedno z 16 000 narozených dětí potýká se vzácným genetickým onemocněním zvaným Angelmanův syndrom (AS). Toto onemocnění je někdy označováno jako „syndrom šťastného dítěte“ nebo „Happy puppet syndrome“, protože děti s touto poruchou se často bezdůvodně smějí a působí tedy veselým dojmem. Za jejich úsměvem se však skrývají vážné zdravotní potíže. AS se projevuje především opožděným psychomotorickým vývojem, sníženým intelektem, problémy s chůzí, epileptickými záchvaty a poruchami spánku. V ČR s touto diagnózou žije více než 80 pacientů, celosvětově pak přes 500 tisíc.

Příčinou AS je nejčastěji delece na dlouhém raménku 15. chromozomu zděděného od matky. Dalšími příčinami mohou být uniparetální dizomie (zdědění obou chromozomů 15 od otce), mutace nebo defekt imprintingu. Imprinting je způsob, jakým jsou geny „zapínány“ a „vypínány“ v závislosti na tom, zda pocházejí od matky nebo otce. Podobná oblast chromozomu je postižena i u Prader-Williho syndromu (PWS), přičemž rozdíl spočívá v tom, zda je porucha na maternálním (AS) nebo paternálním (PWS) chromozomu.

Léčba AS je v současnosti symptomatická, zaměřená na zmírnění projevů pomocí antiepileptik, fyzioterapie a logopedie. Experimentální terapie zahrnují reaktivaci otcovské kopie genu UBE3A a genovou terapii. Výzkum v oblasti genových terapií aktivně probíhá v Českém centru pro fenogenomiku (CCP) při Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Pod vedením Radislava Sedláčka zde vědci, i ve spolupráci s rodiči pacientů, hledají nové možnosti léčby. CCP je špičkové vědecké pracoviště, které se od roku 2015 specializuje na editaci genů a tvorbu myších modelů. Disponuje více než 1 000 myšími modely využívanými nejen pro studium funkcí genů, ale také pro předklinické testování potenciálních terapií.

Významným krokem k budoucí léčbě pomocí genové terapie bylo spuštění iniciativy RD-Factory (Rare Disease Factory, Obr. 1). Tato platforma vznikla ze spolupráce CCP s Ústavem molekulární a translační medicíny Univerzity Palackého. RD-Factory propojuje vědce, pacienty a nadace s cílem intenzivně rozvíjet výzkum. Program podporuje vývoj myších modelů, testování genových a buněčných terapií a vývoj diagnostických metod. Mezi aktuálně zkoumané nemoci patří již zmíněná dědičná onemocnění AS a PWS, dále kožní onemocnění z rodiny ichtyóz, jako je Nethertonův syndrom a autozomálně recesivní vrozená ichtyóza (ARCI), syndrom SPATA5 a Diamondova-Blackfanova anémie. Výzkum probíhá na nekomerční bázi, což zajišťuje nižší náklady na budoucí léčbu a nezávislost na farmaceutických firmách.

Výzkum se zaměřuje na fenomén umlčování aktivity genů, který je také zodpovědný za nefunkčnost regulace aktivity genů. Klíčovým nástrojem je moderní technologie CRISPR/Cas, která umožňuje rychlejší a přesnější genetické úpravy. Úspěch tohoto projektu by mohl zásadně ovlivnit životy pacientů a zároveň posílit prestiž české vědy ve světě.

Velkou roli v podpoře výzkumu AS sehráli rodiče pacienta Olivera, Lenka a Radoslav Hajgajdovi, kteří v roce 2018 založili Asociaci genové terapie Asgent. Jejich cílem bylo podpořit výzkum vedoucí k léčbě tohoto syndromu. Pomocí sbírky na platformě Donio se jim podařilo vybrat prostředky, jež umožní financovat preklinické testování genové terapie. Její úspěšné dokončení se odhaduje v následujících třech letech. Můžeme být tedy hrdí na naše vědce i štědré dárce, kteří přispívají na financování jejich výzkumu. Každá pomoc se počítá.

Zdroj: BIOTRIN

Aspirin nepomáhá zabránit návratu rakoviny tlustého střeva, ukázala studie

Medical Xpress

👉Mezinárodní klinická studie vedená Národním centrem pro rakovinu v Singapuru zjistila, že užívání aspirinu po standardní léčbě rakoviny tlustého střeva a konečníku nepřináší významný přínos při prevenci návratu nemoci.

Rakovina tlustého střeva a konečníku je třetí nejčastější typ rakoviny na světě, s 2 miliony nových případů a 1 milionem úmrtí ročně. Přestože se během posledních dvou dekád podařilo zavést oxaliplatin jako doplňkovou léčbu, žádná nová metoda výrazně nezlepšila šance na vyléčení.

Aspirin je levný a snadno dostupný lék, který se často zkoumá pro jeho možné využití v léčbě rakoviny. U dědičných syndromů spojených s rakovinou již prokázal schopnost snižovat riziko tvorby polypů a rakoviny. Jeho účinnost při předcházení návratu rakoviny po léčbě však zůstávala nejasná.

Studie ASCOLT, která byla zahájena v roce 2009, se zaměřila na pacienty s rakovinou tlustého střeva a konečníku ve stadiu Dukes’ B a C. Výzkumu se účastnilo 1 587 pacientů z 11 zemí. Ti byli po operaci a chemoterapii náhodně rozděleni do dvou skupin – jedna užívala aspirin (200 mg denně) a druhá placebo. Léčba trvala tři roky, přičemž pacienti byli sledováni dalších pět let.

Výsledky ukázaly, že aspirin nezlepšil přežití bez návratu nemoci. Pětiletá míra přežití bez rakoviny byla u pacientů s aspirinem 77 %, zatímco ve skupině s placebem 74,8 %. Celková pětiletá míra přežití dosáhla u skupiny s aspirinem 91,4 % oproti 88,9 % u placeba. Rozdíly však nebyly statisticky významné.

Studie sice neprokázala velký přínos aspirinu, ale nevyloučila možnost menších efektů, například u specifických podskupin pacientů. Další analýzy, včetně zkoumání biomarkerů, by mohly pomoci identifikovat pacienty, kteří by z léčby aspirinem mohli profitovat.

👉Závěr

Studie ASCOLT přinesla důležité poznatky o omezené roli aspirinu v prevenci návratu rakoviny tlustého střeva. Výzkum ale pokračuje a naděje na jeho přínos v určitých případech zůstává.

Zdroj: Medical Xpress | Překlad a úprava textu: Iniciativa Sníh

Fact-checkeri nie sú cenzori. K Facebooku sa môže pridať YouTube a ďalší. Čo je za tým?

INFOSECURITY.SK

Mark Zuckerberg ruší fact-checking v USA. Posťažoval sa na vlastných zamestnancov a overovateľov faktov označil za cenzorov. „Je to mlátenie prázdnej slamy. Ak toto niekto označí za cenzúru, tak buď manipuluje, alebo nerozumie, čo cenzúra znamená,“ hovorí odborník na dezinformácie o ľuďoch, ktorí tento naratív prevzali.

Čo stojí za nečakaným rozhodnutím? Kto bude vyvracať klamstvá o citlivých témach, akými je NATO, EÚ a politika ako taká? Pridajú sa k Zuckerbergovi aj konkurenti a prečo nerobia viac, keď Česi ukazujú, že môžu voliť oveľa zodpovednejší prístup?

Aj o tom v novej epizóde podcastu Disinfo Report projektu Infosecurity.sk hovorí Tonka Zsigmondová s Petrom Jančárikom, projektovým koordinátorom pre oblasť dezinformácií v českej spoločnosti Seznam.cz.

Táto epizóda podcastu Disinfo Report vznikla s podporou Veľvyslanectva Spojených štátov amerických na Slovensku.

Zdroj: INFOSECURITY.SK

Konec klasické výpočetní techniky. Nahradí ji přenos světlem

cdr.cz

Po desetiletí se výpočetní technika rozvíjela podle Mooreova zákona, který předpokládal pravidelné zdvojnásobování výkonu díky zmenšování tranzistorů na čipech. Tento model ale naráží na své fyzikální limity – přibývání tranzistorů zvyšuje tepelné vyzařování a energetické nároky, což brzdí další pokroky. V éře, kdy umělá inteligence a strojové učení vyžadují ohromné výpočetní kapacity, se hledají nové přístupy, které dokážou tyto výzvy překonat.

Jedním z nejslibnějších řešení je fotonika, technologie využívající světlo místo elektrického proudu. Fotonika má potenciál zásadně změnit způsob zpracování dat díky nižší energetické náročnosti, vyšším rychlostem a minimální latenci.

Paměť budoucnosti: Výpočetní výkon na bázi světla

Základem revoluční technologie je tzv. výpočetní paměť přímo v čipu, kde světlo hraje klíčovou roli. Pomocí světelných signálů je možné provádět operace téměř okamžitě. Ačkoli dřívější pokusy o vytvoření fotonických pamětí narážely na problémy, jako byla nízká rychlost přepínání a omezená možnost přeprogramování, nový objev přináší zásadní průlom.

Mezinárodní tým vědců pod vedením Paola Pintuse vyvinul fotonickou platformu, která eliminuje dosavadní překážky. Klíčovou roli hraje materiál cerium-substituovaný yttrium-železný granát (Ce:YIG). Tento magneto-optický materiál mění své optické vlastnosti v reakci na magnetická pole. Malé magnety zde slouží k ukládání dat a řízení šíření světla, což umožňuje provádět složité výpočetní operace mnohem rychleji a efektivněji.

Výhody nové technologie

• Extrémní rychlost: Přepínací rychlosti fotonických pamětí dosahují hodnot stokrát vyšších než současné špičkové technologie.
• Nízká spotřeba: Nová technologie spotřebovává pouze desetinu energie oproti stávajícím elektronickým pamětem.
• Dlouhá životnost: Magneto-optické paměti vydrží více než 2,3 miliardy přepisovacích cyklů, což znamená prakticky neomezenou životnost.

Tato technologie navíc umožňuje programovatelnost – paměti lze nastavovat pro různé výpočetní úlohy, jako je například matice-vektorová násobení, což je základní operace používaná v neuronových sítích.

Dopad na budoucnost výpočetní techniky

„Magneto-optické materiály umožňují kontrolovat šíření světla pomocí externích magnetických polí,“ vysvětluje Pintus. „Díky této technologii můžeme provádět složité výpočty s minimální energetickou ztrátou a vysokou přesností.“

Tento průlom by mohl znamenat začátek nové éry optických počítačů, které nabídnou výkon a efektivitu nezbytnou pro budoucí aplikace – od umělé inteligence přes strojové učení až po analýzu obrovských datových sad.

Zdroj: cdr.cz

Sociálne siete nemajú dobrý vplyv na psychiku mladých ľudí

VEDA NA DOSAH

Výsledky rakúskej štúdie poukázali na negatívny vplyv sociálnych sietí aj na celkový vzostup duševných problémov mladých ľudí.

Klimatické zmeny, vojna a sociálna nespravodlivosť zaťažujú duševné zdravie detí a mladých ľudí, ukázala rozsiahla štúdia zameraná na psychické zdravie v Rakúsku s názvom mental-health days-Studie 2024.

Ťažiskom sociálne siete

Ťažiskom štúdie, na ktorej sa zúčastnilo 14 500 mladých ľudí vo veku od 14 rokov, bolo používanie digitálnych médií a ich vplyv na psychické zdravie. Výsledky štúdie založené na anonymných odpovediach mladých účastníkov ukázali, že mladí ľudia trávia na svojich smartfónoch takmer štyri hodiny denne, z toho 96 minút na sociálnych sieťach.

Používanie služieb ako messenger, hranie hier online alebo čítanie správ nemali vplyv na celkový pocit spokojnosti. Iná je situácia v prípade streamovacích služieb a predovšetkým sociálnych médií, ako je Instagram.

Filtrovaný svet Instagramu a TikToku

Výsledky štúdie naznačujú, že sociálne siete ako Instagram alebo TikTok majú negatívny vplyv na spokojnosť mladých ľudí, zdôraznil jeden z autorov štúdie Tobias Dienlin z Viedenskej univerzity. „Ľudia tu vo všeobecnosti ukazujú svoje dobré stránky,“ uviedol počas pondelkovej tlačovej konferencie vo Viedni.

Sociálne siete a streamovacie spoločnosti zvyčajne prezentujú ideálny obraz ľudí a nie nefiltrovaný život, dodal Paul Plener, vedúci oddelenia detskej a dorastovej psychiatrie vo Všeobecnej nemocnici vo Viedni a ďalší autor štúdie. Väčšina ľudí v porovnaní s ľuďmi, ktorí na svojich profiloch neprezentujú chvíle, keď sa cítia zle alebo sú smutní, z toho, samozrejme, vychádza horšie.

Mladí tam zvyknú tráviť dlhé hodiny, hoci by sa mohli venovať iným činnostiam, napríklad športovaniu alebo inej zmysluplnej aktivite s rovesníkmi. Čas strávený na smartfónoch ich navyše odvádza od štúdia a práce.

Duševné problémy na vzostupe

Celkovo mladí ľudia v rámci štúdie uviedli, že sú so svojím životom spokojní. Takto sa vyjadrilo až 73 percent opýtaných. Konkrétne otázky však odhalili aj problémy s duševným zdravím. V prieskume 68 percent respondentov uviedlo, že za posledné dva týždne mali depresívnu náladu alebo pociťovali beznádej. Podľa odborníkov je znepokojujúca skutočnosť, že tretina všetkých opýtaných mladých ľudí uviedla, že počas posledných dvoch týždňov mali dni, keď mysleli na to, „že by boli radšej mŕtvi alebo by si chceli ublížiť“.

Ako uviedol psychiater Paul Plener, skutočnosť, že duševné problémy sú medzi dospievajúcimi na vzostupe, sa potvrdila aj vo viacerých medzinárodných štúdiách.

Zistilo sa tiež, že sa výrazne zvýšilo predpisovanie liekov dospievajúcej mládeži. Je to spôsobené najmä viacerými krízami v spoločnosti od vojen, inflácie až po klimatické zmeny.

Dni duševného zdravia v školách

Štúdia je súčasťou iniciatívy Mental health days, ktorá funguje v rakúskych školách od roku 2023. Jej cieľom je priblížiť mladým ľuďom témy týkajúce sa duševného zdravia a posilniť psychické zdravie. Doteraz sa na nej zúčastnilo približne 130 000 mladých ľudí. Témy, ktoré sa v rámci tejto iniciatívy preberajú, zahŕňajú okrem iného šikanu a mobbing, obraz telesnosti, tlak na výkon, úzkosť a sebapoškodzovanie či samovražedné sklony.

Pre rok 2025 je naplánovaných celkovo 500 dní, náklady sa pohybujú vo výške 1,5 milióna eur.

Zdroje: mentalhealthdays.eu, science.ORF.at

VEDA NA DOSAH

Jak zrušit Facebook a proč byste to měli udělat hned teď?

Inteligentnisvet.cz

Chraňte svá data! Facebook sbírá informace, které používá AI, a pravidelně čelí útokům. Zde je návod, jak zrušit účet na Facebooku.

Stejně jako většina sociálních sítí, i Facebook si o vás shromažďuje velké množství dat, ze kterých se od loňska dokonce učí i umělá inteligence společnosti Meta. Toto zjištění může být pro některé uživatele znepokojivé. Dalším rizikem mohou být hackerské útoky na společnost Meta, které se dějí pravidelně.

Pokud tedy chcete ochránit svá data, nejjednodušší cesta je úplné vymazání. Když data neexistují, nemohou být ukradena. Navíc má Meta za sebou poměrně hodně kauz týkajících se úniku osobních informací uživatelů a ztráta důvěry v bezpečné uchování dat je dalším dobrým důvodem k vymazání účtu a přechodu na jinou platformu.

Společnost však vymazání účtu nijak neulehčuje. Abyste se dostali k jeho úplnému smazání, musíte vědět, kam přesně v nastavení účtu zamířit. V dnešním článku na webu Inteligentnisvet.cz si tedy popíšeme, jak na to, abyste smazali svůj účet na Facebooku v roce 2025, přesně krok za krokem.

Facebook: Vymazání účtu přes web

Cesta k smazání účtu na webu je poměrně zdlouhavá. Začněte na hlavní stránce Facebooku, kde klasicky prohlížíte svůj feed. Klikněte na svou profilovou fotku a vyberte možnost Nastavení a soukromí. V této sekci zvolte Nastavení. Na levé straně pod lupou najdete sekci Centrum účtů a v ní vyberte modře napsanou možnost Více najdete v Centrum účtů.

Na nové stránce vyberte kategorii Osobní údaje, kde uvidíte své základní údaje. Nyní přecházíme do finále. Úplně dole naleznete možnost Vlastnictví a nastavení účtu – tu zvolte a poté vyberte Deaktivace nebo odstranění.

Objeví se nabídka se všemi účty, které máte založené v rámci Mety. Vyberte svůj Facebook účet, zvolte možnost Odstranění účtu a klikněte na Pokračovat. Facebook vás vyzve k zadání hesla a jakmile jej zadáte, váš účet bude úspěšně smazán.

Facebook: Odstranění účtu skrze mobilní aplikaci

Odstranění účtu je o něco jednodušší přes mobilní aplikaci. Nejprve klepněte na svůj profilový obrázek vpravo nahoře v liště. Zde vyberte ikonu Nastavení (ozubené kolo), a poté klepněte v sekci Centrum účtů na modře zvýrazněnou možnost Více najdete v Centru účtů.

Nakonec v této sekci zvolte Osobní údaje a poté Deaktivace nebo odstranění účtu. Následující postup je stejný jako v případě webového rozhraní, takže pokud chcete svůj Facebook vymazat, nejjednodušší cesta je rozhodně ta skrze mobilní aplikaci.

Zdroj: Inteligentnisvet.cz

Hybridní bioreaktor vyrábí z oxidu uhličitého a elektřiny jedlé mikroby

Osel.cz

Čínský tým postavil hybridní systém, který zpracovává oxid uhličitý mikrobiální elektrosyntézou a vyrábí z něj acetát za účasti anaerobních bakterií. Ten pak sehraje roli krmiva pro anaerobní bakterie, které vytvoří mikrobiální biomasu, obsahující 74 procent proteinů.

Čínský výzkumný tým navrhuje postavit se oxidu uhličitému čelem a sníst ho. Tedy sníst produkt, který z oxidu uhličitého vyrábějí bakterie. Vyvinuli šikovný hybridní bioreaktor, který z oxidu uhličitého a elektřiny vyrábí takzvaný „single-cell protein,“ což je poněkud eufemické pojmenování pro jedlou biomasu získanou z kultury mikroorganismů, ať už jednodruhové nebo směsné.

Badatelé si pochvalují, že zabili dvě mouchy jednou ranou. Jejich hybridní reaktor by přinejmenším teoreticky mohl řešit patálii s oteplováním i potravinovou bezpečnost. Zpracovává skleníkový oxid uhličitý z atmosféry a vyrábí z něj proteinovou biomasu, kterou lze sníst.

Nový systém má dvě části. V první z nich probíhá mikrobiální elektrosyntéza, při které se oxid uhličitý přeměňuje na acetát v režii anaerobní bakterie Acetobacterium. Ten stupuje do druhé části hybridního bioreaktoru, kde slouží jako krmení pro aerobní bakterie Alcaligenes, které vyrábějí zmíněnou proteinovou biomasu. Výsledný produkt obsahuje 74 procent proteinů, čímž převyšuje například sóju nebo rybí maso. Podle vědců může hrát roli krmiva pro zvířata i lidské stravy.

Kun Guo z čínské Xi’an Jiaotong University a jeho kolegové rovněž podotýkají, že jejich systém vyžaduje během provozu jen malé úpravy pH, takže celý proces je jednodušší, a také levnější. Kromě toho produkuje méně odpadní vody než jiné srovnatelné metody produkce proteinů, což opět snižuje cenu celého procesu a také jeho dopad na životní prostředí.

Tvůrci systému sebevědomě předpokládají, že by jejich hybridní bioreaktor anebo nějaká podobná technologie mohl mít podstatný vliv na dohlednou budoucnost. Poptávka po potravinách stále stoupá, stejně jako emise uhlíku, takže by bylo důmyslné řešit oboje najednou. Příjemným bonusem podle Gua a jeho týmu je vysoce výživná biomasa. Jak to asi chutná?

Video: Dr. Lutz Grossmann: Electroproteins -- How single-cell proteins are made from elektricity

Literatura: Phys.org 18. 1. 2025

Zdroj: Osel.cz

NUKLEÁRNÍ KARDIOSTIMULÁTOR

ORAU

👉 Jaderná energie se dá využít na ledacos – například na pohon jaderných ponorek, které se díky tomu nemusí vynořovat třeba celý rok.

👉 Ale věděli jste, že v roce 2003 žilo v Americe přibližně 50 až 100 osob, které měly nainstalovaný kardiostimulátor poháněný plutoniem?

👉 Tyto kardiostimulátory obsahovaly termoelektrické baterie s 2 až 4 curie plutonia-238 a poločasem rozpadu 88 let. Teplo vznikající při rozpadu plutonia bylo využíváno v termoelektrických článcích, které přeměňují teplo na elektrickou energii. Tento převod je založen na Seebeckově efektu – rozdíl teplot v různých částech materiálu způsobí vznik elektrického napětí. Takto vyrobená elektrická energie byla použita k napájení kardiostimulátoru, který kontroluje a stimuluje srdeční rytmus pacienta po celý zbytek jeho života.

👉 Elektronika zařízení byla zalita epoxidem a pevné titanové pouzdro bylo navrženo tak, aby odolalo jakékoliv situaci, včetně střelby nebo kremace.

👉 Po smrti těchto jedinců měl být kardiostimulátor vyjmut a odeslán do laboratoře v Los Alamos, kde by se plutonium získalo zpět.