Badatelům z londýnské Queen Mary University a dalších pracovišť se podařilo vložit do myší dědičnou informaci jednobuněčného organismu – trubénky. Dokázali, že se v nich dokážou uchytit geny, které mají savcí, včetně člověka, s trubénkami společné.
To, že se operace povedla, je důkazem toho, že v individuálním vývoji organismů dodnes fungují procesy starší, než je naše mnohobuněčnost. „Evoluce využívá několik genetických mustrů, které se v minulosti osvědčily,“ říká biolog Pavel Stopka.
V pokusu se vědci zaměřili na gen označovaný jako Sox2. Ten je univerzální pro živočišnou říši i mikroorganismy, jako byly mikroskopické trubénky. Dokáže změnit genetický materiál – chromatin – tak, aby geny v něm zabalené začaly vyrábět bílkoviny.
Tím vrací buňky ze stavu, kdy už plní nějakou roli, do režimu buněk kmenových, které se můžou znovu vyhranit různým způsobem. „V roce 2012 za to byla udělena Nobelova cena japonskému profesoru Šinjo Jamanakovi,“ připomíná biolog Lukáš Kratochvíl.
Jak ožila myš za použití starých genů? Co rozhoduje o pohlaví africké žáby? Jak můžou genetici přispět k ochraně želv? Poslechněte si celou Laboratoř. Moderuje Martina Mašková. Debatují biologové Lukáš Kratochvíl a Pavel Stopka, spoluúčinkuje herečka Petra Hobzová.
